Hra na oliheň

Crossover motivů Battle Royal a Saw, brilantně rozpracovaný do 8-hodinového kolektivního průchodu peklem. V líbivé barevné formě s efektní výpravou a kostýmy, s kvalitně budovanými postavami a sociologickým zkoumáním jejich chování, vynalézavými hrami s nejedním chytrým překvapením a notnou dávkou krve a brutality. Dong-hyeok Hwang v komerční masovce odvážně kombinuje všemožné popkulturní a žánrové trendy a vítězí na plné čáře. Epizoda 6 emocionálním knokautem, jaký jsem tady fakt nečekal. Jediné zakopnutí v pravděpodobnosti chování postav přichází až v poslední epizodě. Ta je zároveň uzavřená z prstu vycucanou rádoby překvapivou pointou, která odporuje jistým předešlým událostem. (18.11.2021)

Korejský Money Heist. I tady nesourodá skupina sestavená z donedávna se neznajících hrdinů na uzavřeném místě usiluje haluzovým způsobem o hromadu peněz, což vede k řadě infarktově napínavých situací, ale i takových, které se za napětím jen marně pachtí (třeba celou linku s infiltrujícím se policajtem bych klidně oželel). A vizuálně Money Heist až trochu moc připomenou červené uniformy s maskami, které ale tentokrát nenosí hrdinové, ale záporáci. Hra na oliheň není tak sexy, zato je podivnější (i když na můj vkus málo), výrazně navyšuje sázky (nejde jen o vězení, ale o život) a protahuje svoje postavy peklem, plus se zaštiťuje tématem chudoby a nesplatitelných dluhů. Snaživý, ale pokulhávající scénář slušně táhnou herci a má to pár vizuálně cool momentů. Napětí i dojímání na mě fungovalo tak na 70 procent a finální díl - poslední kolo i dovysvětlení - mě vyloženě zklamaly. (02.11.2021)

Nebudu ohrnovat nos nad tím že to je Xtá variace na populární antikapitalistickou alegorii - není náhoda, že je ten námět tak populární, je zkrátka zábavný a velmi vděčný. Mrzí mě jen nevyrovnanost - chvílemi jsem si při sledování říkal, jak chytře je něco rozvedeno, abych o chvíli později kroutil hlavou nad doslovností nebo zmatečností jiného motivu (a upřímně řečeno si myslím, že ačkoliv je SG skvělá na takové té tezovité rovině kritizující kapitalizmus jako celek, velmi nejasno má ohledně kritiky individuální role v celém procesu a v tomhle ohledu utíká k těm nejpovrchnějším zkratkám upřednostňujícím dojímavost nad sdělením). Rozhodně ale chápu, proč je tenhle seriál světovým fenoménem. Vnáší do mainstreamu asijský mix, který je tím lákavější pro méně zkušené (a mladé) diváky, kteří při sledování nebudou vycházet z údivu, že něco může být tak hluboké a promyšlené, protože nikdy nic podobného neviděli. To nemyslím vůbec jako urážku - Squid Game je perfektní Událost, kterou můžou sdílet prakticky všichni konzumenti popkultury, což je svým způsobem vzrušující. Jasně, mohlo to být promyšlenější, doladěnější, možná i trochu svižnější, ale to tolik nevadí. Monologování v posledním dílu už sice přechytřelé monologování věcí, které bychom měli dávno chápat, sice natahovalo strunu trpělivosti, ale nepraskla. 3 a 1/2 (07.10.2021)

Seriál roku, kterej bez kompromisů servíruje dech-beroucí hru plnou podrazů a nedůvěry, prohnilosti a zmrdství současný civilizace. Sice to neni nic novýho, ale svojí režií i scénářem Squid Game hravě přebíjí celou letošní seriálovou tvorbu. Do toho si připočtěte skvělou kameru, super akci, parádně napsaný charaktery a minimum digitálu. A hlavně je to dospělá věc, nic pro přecitlivělý puberťáky, kteří mají bujný virtuální životy, zatímco tomu skutečnýmu se vyhýbají obloukem. Od třetí epizody jedna velká nečekaná jízda! (19.09.2021)

--- Nikde na svete nedošiel kapitalizmus tak ďaleko, ako v Južnej Kórei, a nikde nedošiel tak do extrému komunizmus, ako v Severnej Kórei. Existuje zlatá stredná cesta? --- Squid Game je smutným symbolom stavu Kórejskej spoločnosti, kde systém nechal zájst kapitalizmus do ultraextrémnych dimenzií, kde sa nič neregulovalo, a jedinou smerodatnou hodnotou sa stalo GDP. Tak strašne sa chceli stať úspešným nasledovateľom amerického sna, že si za posledných 60 rokov vytvorili vlastnú, kórejskú nočnú moru. Širšia stredná trieda spoločnosti prakticky zanikla, a vytvorili sa priepastné rozdieli medzi bohatými a chudobnými.  Presne za takých okolností môže vzniknúť seriálový scenár, ktorý prekvapivo kvalitným spôsobom neidealizuje chudobných, neprikrášluje morálne rozhodnutia v situáciách, kde v skutočnosti víťazí vždy pud. Ale toto nie sú dôvody, prečo je Squid Game svetovo úspešný. Klúč jeho funkčnosti pravebodobne tkví v koncepte "Človek je hracia karta" a "Elita je hráč". Dodáva to deju extrémnu nevypočítateľnosť, morálnu bezbrehosť a nevídanú krutosť, na ktorú sú diváci na celom svete evidentne vyhladnutý a zvedavý. --- Formálna stránka seriálu je výnimočná, nápaditá, postavy nie sú schematické - objavujú sa systémom, ale aj vlastnou vinou degenerovné postavy: gamblery, zločinci, alebo aj bežný ľudia, ktorí jednoducho nemali v živote štastie. Aj cez tieto všetky atribúty mám však ku Squid Game chladný vzťah. Ani v minulosti, ani dodnes mi od umeleckého diela nestačí realistickosť a brutalita.  Je to len také farebne pestré, samoúčelne brutalistické postmoderné koloseum, ktoré sa v určitej alterácií v blízkej budúcnosti môže stať realitou... (01.11.2021)