Edge of the City

Moja noirova jazda bola zapocata kultovym filmom-noir s nazvom Sunset Boulevard z roku 1950 s vyhasnutou Normou Desmond. Tuna zas - sak ved zaostala csfd, jak inak - chyba oficialny text distributora. Co uz. Pochopil som akurat to, ze mlady muz ma problemy s autoritami, teda uradmi do toho sa riesi vrazda a poznanie, ze nikto za mladym clovekom nestoji. Ze je to casto tak aj v realite, mi je naprosto jasne. Kazdopadne by to chcelo oficialny text distributora. Martin Ritt /Dlouhe Horke leto 1958, Zneucteni 1964, Spion ktery prisel z chladu/ mi nevelmi sedi ako reziser noir filmov - tu bych skor vytipoval velikanov ako Hitch, Welles, Billy Wilder. Alebo hoci aj vsestranny Howard Hawks. No nic, Ritt mi rezisersky sadne niekedy viac /Hombre/ a niekedy zase menej /Dlouhe Horke leto oznacujem uz dlhodobo ako nudu s Orsonom Wellesom/. A ked sa povie noir film, taxi predstavim toto : nocna ulica plna tmy, ktoru len obcas presvieti blikajuca poulicna lampa, za zavesom je clovek - mozno ze i femme fatale, ktora cloveka na ulici systematicky sleduje a pozoruje. Ked ju clovek na ulici - moznoze i ja -konecne zbada, zaves sa zatiahne a svetlo v izbe bud zhasne alebo vyrazne sa stlmi. Do toho sa naraz spoza rohu vyruti auto a zacne cloveka - napriklad mna- prenasledovat. Tu nic take nie je, ale pochopil som, ze ide o spinavu zalezitost, kde sa dotycny mlady muz nemoze na nikoho spolahnut, a nikomu sa neda uplne verit. John Cassavetes bol na urovni, herecky vykon som mu veril, uz menej mi do noir filmu sadol Sidney Poitier /In the Heat of the Night, Guess who´s coming for a Dinner/. Zvysok hercov som nepoznal, tempo vsak film mal masakrozne, nuda nehrozila ani vs trede, stale sa nieco dialo, bol som v napati a sceny na seba pekne nadvazovali. nejakeho extra strhujuceho deja tu niet, ale filmuznaly divak si bude uzivat tuto perfektnu filmarinu. Zatial pre mna najlepsi Martin Ritt . 88 % (26.06.2018)

Veľmi dobré herecké výkony, hlavne mladý Jack Warden, ktorého si pamätám len ako sympatického dedka z vedľajších rolí, ma svojou kvalitne zahranou zápornou rolou príjemne prekvapil. Tragický záver je pôsobivý a ukazuje jasné posolstvo, ako by sme mali zachovať či aspoň zaujať jasné stanovisko, a to aj za cenu straty vlastného pokoja či pohodlia. (04.06.2022)

Výborná chlapská dráma z konca noirového cyklu (kde už badať nástup neo-noiru). Noir tu cítiť hlavne skrz ťaživú situáciu hl. hrdinu a v téme (dobehnutie minulosti), menej už vo vizuále. Zločin navyše prichádza neskôr, než by sme boli čakali, aj keď tragédia vďaka atmosfére visí neustále vo vzduchu. Herecky veľmi vydarené, a to som čakal, že to bude ťahať Cassavetes ako rozorvaný tulák na úteku, ale napokon si ma získal sympaťák Poitier. Záver skvelý. (18.02.2023)

Romanca, ktorá sa nestihla naplniť, kamarátstvo, ktoré nestihlo zostarnúť. Výčitky z minulosti za stratu blízkeho sú dôvod na smútok, ale skutočný strach zo zákona prináša v podstate banalita. Kritika establishmentu, odcudzenie, zmierenie. Zdanlivá rovnoprávnosť a podprahový rasizmus, ktorý majú robotníci na háku s drevenou úchytkou. Sympatickí herci a ich výkony. (09.03.2024)

Mimořádně působivé drama z newyorských přístavních doků. John Cassavetes hraje muže, jenž kdysi zavinil bratrovu smrt a od té doby trpí silnými pocity úzkosti. Právě při této namáhavé práci v již zmíněných docích, se seznámí s jedním černým dělníkem (Sidney Portier) a spřátelí se s ním. Když je později černoch ve stávce zavražděn zkorumpovaným odborářem pře očima všech ostatních dělníků, stojí jeho přítel vedle něj ale nenajde v sobě v tu chvíli odvahu patřičně zasáhnout. Po vraždě jak už to bývá zvykem (strach o živobytí atd.) všichni dělníci předstírali že nic neviděli. Teprve až teď mladý muž pozná v jaké je situaci, že za ním nikdo nestojí a že se musí spolehnout jen sám na sebe překoná v sobě strach a statečně....? Dokončení někdy příště. Film jsem viděl jen v orig. znění, ale přesto mě tento Rittův film mimořádně oslovil svou atmosférou ( špína, hluk, temné ulice, oprejskané zdi) a svým tématem jak jste si možná už někteří z vás alespoň ty bystří všimli, tak je příbuzný s jiným úspěšným filmem oné doby, a to sice s filmem Elii Kazana V přístavu. Oba tyto filmy byli oceňovány především pro své důrazné odmítnutí jakýchkoli projevů reakčního rasismu. Mimochodem film byl natočen opravdu ve vynikající režii, se skvělými hereckými výkony ve stylu amerického neorealismu. Toto všechno napomohli k tomu že tento Rittův film patřil svého času mezi významná díla. (30.10.2006)