Zbaľ prachy a vypadni!

Dynamicky a expresívne natočený film plný razantných filmových sekvencií, sprevádzaných rockovou hudbou, pojednáva režisér s tarantinovskou záľubou v rafinovane estetizovaný násilia. Dielo však trpí nezvyčajne veľkým prebujneným počtom postáv a dejových zvratov, postavených na sériu omylov a zámen. Režisér Guy Ritchie v dynamickom a expresívnym vizuálnom štýle okato ťaží z úspechu čiernych komédií. Britský film Zbaľ prachy a vypadni sa objavil odnikiaľ a vzbudil po celom šírom svete mierne pozdvihnutie. Neznámy scenárista a režisér Guy Ritchie nakrútil s neznámymi hercami sviežu zmes toho najlepšieho z dvoch kultových filmov: Pulp Fiction a Trainspotting. Či mu odpustíte kopírovanie, je už na vás. (07.10.2019)

Nebudem tvrdiť, že "niečo" na tomto šialene premyslenom cool filmíku rokmi nezostarlo. Pre koniec deväťdesiatok a pre vtedajších stredoškolákov a dvadsiatnikov vrátane mňa maximálna lahôdka. Stále to ale aj dnes parádne šlape, hlášky občas parádne prekvapia a občas, sem tam, aj vyšumia. Nebudem tvrdiť, že sa mi iný Ritchieho film páčil viac, bola by to lož. Dokonca u mňa predstihol aj omnoho viac prehypovaný Pulp fiction. 90%. (17.07.2016)

Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. (11.09.2010)

Představme si tohle. Dáme dohromady partičku řádně zhulenejch, pošahanejch a řádně roztěkanejch pěstitelů marihuany. Přihodíme k tomu partičku trochu nevyrovnanejch typoňů, kteří by rádi sehnali prachy sice jednoduchým, ale ne zcela standardním způsobem. Vedle nich si ještě představme mafiánskýho bosse. Poznávací znamení, miluje násilí a svoje vlastní alter ego. Dochutíme to drogovým baronem vyzbrojeným černým pepřem. Poznávací znamení, má rád násilí a fotbal. Každýmu dejme k ruce pár namachrovanejch goril. Poznávací znamení, banány nežerou. Jako třešinku na dortu přidejme dva duševně naprosto vypatlaný maníky, kteří nevědí, čí jsou. Poznávací znamení, odvaha jim nechybí. Pak jim hodíme kostičku a ono to už nějak dopadne. A že to budou jatka, je skoro jistý. Pár drsných dialogů a vtipných situací nesmí chybět. Kdo nebude moc zlobit, tak ho možná necháme i přežít. Dobrá akční komedie plná nadsázky je na světě. 61% (09.11.2010)

Jedného dňa som si tak povedal, že by mohlo byť fajn pozrieť si niečo s rannej tvorby Ritchieho. A rovnako fajn dopadol aj film. Guy Richtie už tu predvádza a silno otlačí svoj rukopis a hlavne štýl. Vynikajúci casting, hudba, super koncovka a Statham, ale toto ma až tak nestrhlo ako jeho neskoršie filmy. 70% - 3* (02.09.2015)