Šarlatán

Já zase to nadšení o tom jak dokonalý film Šarlatán je nesdílím. Ano, jistě Agnieszka Holland umí udělat dobovou, depresivní atmosféru, některé scény mě atmosférou přišli stejné jako v Hořícím keři. Problém mám z vyprávěním, já prostě ty střihově prolínaná časová pásma snáším čím dál tím míň, neuvěřitelně mě to sráží na prožitku, pořád se musím orinetovat ve scénách na místo toho abych pustil emoce, ano ty scény je mají, jenže na úkor vyprávění celistvýho příběhu. (17.09.2021)

Moje hodnocení je trochu neobjektivní, protože když se mi poštěstí vidět český film v kině mimo naši zemi, jsem dojatá a pyšná. Zvláště pak, kdy je to v končinách, kde bych náš film nečekala. Takže u mě šlo spíš o to, kde a jak jsem film viděla, než o to, jaký byl. Líbil se mi složitý a nejasný charakter šarlatána, líbila se mi kamera, ale atmosféra mi byla občas víc nepříjemná, než bych si přála. Kvůli tomu, a několika rušivým scénám se na reprízu asi nechystám. PS: Tak jsem si myslela, že není možné, abych tady zapomněla ohodnotit film, a ono to přece jen jde. Díky, uživateli, cos mi Šarlatána svým hodnocením dnes připomněl. 3,5* (18.09.2021)

Zdlouhavý a zcela mrtvolný příběh bez špetky pozitivních emocí či nějakých výrazných dramatických scén. Snad ještě nikdy se mi nestalo, aby mě Ivan Trojan v nějaké roli nebavil, či vyloženě sral. Neznám Mikoláška, nikdy jsem o něm neslyšel. Takže co všechno si Agnieszka cucá z prstu a Mikolášek z pytlíku svého kolegy netuším. Jen vím, že jako postava tady je naprosto hysterický, arogantní idiot a mě opravdu nebavilo sledovat osud takového kreténa.40%. (21.02.2022)

Cožpak o to, snímek je to kvalitní, ale zůstává otázka nad tím, jak vůbec přistupovat k tomu, když se jedná o příběh "inspirovaný" skutečnou osobou. Je to vlastně podobný případ jako film Amadeus, ale tam jsou dva rozdíly. Za prvé je Mozart (případně Salieri) světoznámou celebritou a je celkem jednoduché zjistit, jak to ve skutečnosti bylo, zadruhé je od toho podstatně větší časový odstup. Zjišťoval jsem si o Janu Mikoláškovi nějaké informace a vyjel jsem si i články, které o něm vznikly předtím, než se vůbec začlo uvažovat o nějakém filmu. Ale ony v podstatě skoro žádné nejsou! Takže tohoto pána takřka nikdo neznal. A ani já ne, a to moje babička pracovala přesně v tom stejném baráku v Jenštejně, ve kterém Mikolášek pracoval v době filmu, dokonce tam i nakonec umřela (dnes se jedná o domov seniorů) a od samotného Mikuláška si vyslechla v 50. letech, že do roka její manžel (můj děda) umře (jaksi to nevyšlo o 50 let) a od táty vím, že se o Mikuláškově homosexualitě "tak nějak vědělo" a dokonce mi i řekl konkrétní jméno milence. Přesto snímek fabuluje takovým způsobem, že to pana Mikoláška značným způsobem poškozuje v celé řadě jiných věcí a naprosto 100% by se mu výsledný film zajídal. Šarlatán přidává linky, které jsou buď zcela jistě či (v jiných případech) pravděpodobně vymyšlené. Má být umění úplně zbaveno hrozby "trestného činu pro pomluvu"? Sám nedokážu říct. Laicky bych ale řekl, že za jakýchkoliv jiných okolností by to skutkovou podstatu splňovalo. Můžu natočit film, ve kterém bude postava jménem Václav Klaus, dokonale ztvárněná Martinem Myšičkou, co já vím, znásilňovat malé děti a já u toho napíšu "že se jedná o příběh inspirovaný životem bývalého prezidenta"? Prošlo by to? Podle mě už ne. Ale Hollandové a Epsteinovi něco podobného v případě Šarlatána prošlo. Na jednu stranu úžasná práce v podobě výborně načrtnutého a zahraného nejednoznačného charakteru, ale na druhou mám s tímto filmem etický problém, kdy jsem se musel hodně sebezapřít, aby se mi to do hodnocení neprojevilo více, než jako pouhopouhé zaokrouhlení. (11.04.2022)

Agnieszka Holland je podle mě přeceňovaná režisérka, jejíž filmy mě nikdy moc nebraly, a Šarlatán mi přišel, navzdory všem těm nadšeným chvalozpěvům a oscarové nominaci, jako veskrze standardní životopisná nuda, na které mi v posledku přišlo nejzajímavější si během nejnudnějších pasáží zjišťovat na netu, jak to bylo v Mikoláškem ve skutečnosti (protože jsem o tom člověku doteď neslyšel), a v tomto ohledu mi ten film přišel nejlepší v těch momentech, kdy tam je nejvíc ze skutečného Mikoláška, což jsou v podstatě všechny scény, kdy provádí diagnózu z moče (btw. ze všech těch záběrů na ty chcanky se mi ale chtělo dost zvracet, podobně jako mě vyloženě fyzicky bolelo sledovat, jak si Trojan kleká holými koleny na kameny), a naopak nejslabší je to podle mě tam, kde Epstein čistě fabuloval (ostatně filmy podle jeho scénářů mě taky nikdy moc nebraly). A protože moc nemusím ani samotného Trojana, tak proč já se vlastně divím, že mě Šarlatán minul? Btw. za tu scénu, v níž mladý Mikolášek umlátí koťata, jsem mu přál, aby shořel v pekle, a bylo mi už srdečně jedno, jak to s ním dopadne. (05.01.2022)