Nightmare Detective 2
Réžia:
Šin'ja CukamotoObsahy(1)
Ačkoli by se mohlo zdát, že se autorský režisér Shinya Tsukamoto po úspěchu Vyšetřování nočních můr uchýlil k praktikám komerčního filmu, jeho snímek s pořadovým číslem 2 není typické pokračování. Tsukamoto totiž nevypráví jinou variaci příběhu staršího snímku, ale podrobněji se věnuje tématům, která dříve pouze nastínil. Více se zaměřuje na postavu depresivního a traumaty drásaného mladíka, který dokáže vstupovat do snů a číst myšlenky. Případ školačky, která ze strachu před svými sny nemůže spát, slouží jednak k prozkoumání samotné podstaty strachu, ale paralelně také odhaluje hrdinovo dětství, a především povahu jeho schopností. Ty se neukazují jako dar, nýbrž prokletí. Není větší hrůzy, než vědět, co si druzí ve skrytu duše myslí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
Mám neodbytný pocit, že Tsukamoto tentokrát vsadil na příliš "konzumní" schéma a Akumu tantei 2 v mých očích splývá s moderní japonskou hororovou produkcí. Není zde už patrný onen charakteristický režisérův podpis, který tak dobře známe z jeho dřívějších snímků a až na pár slibných momentů se film potácí v nudné šedi. Jeden klad tu však také je a to velmi jemné prolínání mezi snem, fantasií a realitou, které v divákovi často rozvíří vlnu pochybnosti a ztrátu orientace v ději. Navíc mám pocit, že Shinya má rád Noční můru v Elm Street, ale to může být způsobeno jen mou chorobnou závislostí na oné sérii. Ve srovnání s prvním dílem, velký kvalitativní propad. Z uvažovaných tří nakonec dávám lepší dvě hvězdy. Pro mě rozhodně nejslabší Tsukamoto. ()
Je teda neuvěřitelné jak Tsukamoto s chladným klidem(a snad možná i zlomyslným úšklebkem) předkládá divákům pod stejnou značkou naprosto odlišný film... Jestli mi u jedničky vadilo, že je to taková skoro mainstreamová mysteriózní detektivka ve které Shin´ya potlačil svůj rukopis, tak tady je všechno jinak a namísto zábavy pro široké divácké spektrum je to pomalý, snový a citlivý film se skoro až metafyzickým přesahem na který musí být člověk naladěný. Chvilkama se možná zdá, že si ukousnul až příliš velké sousto a snaží se vyprávět a sdílet věci usazené příliš hluboko v podvědomí(takže vlastně nesdělitelné) ale ke konci mu to do sebe tak něják zacvakne a celek drží. ...Je zábavné sledovat jak hlubší a obtížnější film zdejší uživatelé ohodnotili jako výrazně horší..Ale to se dalo tak něják čekat. ()
Musím říci, že se mi to líbilo víc než jednička. Není to tak absurdní a krvavé (i když říci, že sebevražda je v Japonsku absurdní...:-D), ale víc lidské a intimní. Děsivých momentů je tam bezpočet, několik sice trochu klišovitých (na Japonsko), ale to nevadí, pokud fungují. A ten surrealistický pochod dětí s částmi aut na těle byl prostě dokonalý! ()
Jsem vlastně strašně rád, že se Cukamoto ve dvojce věnuje víc titulní postavě a jejímu psychickému rozpoložení. Celé je to vlastně o něm a jeho rodině. Vyrovnává se se smrtí matky a s dalšími traumaty. Je to více osobní. Skoro to působí, že v prvním díle Koyichi byl jen vedlejší postavou. Sledujeme strach a jeho překonávání. O tom vlastně noční můry jsou, ne? Tahle duologie patří mezi Cukamotovy nejpřístupnější filmy pro běžného diváka, ale rozhodně nejde o jeho nejhorší filmy. Za mě možná patří dokonce k těm lepším. Rozhodně jde o jedny z jeho nejvíc emotivních a empatických. ()
Pre mňa v ucelenosti významov a akejsi sondy do hrdinovej duše - čo značí že už to nie je len kulisa ako v prípade prvého dielu, ale plnohodnotná postava, je pokračovanie Nightmare detectiva lepšie. Stále je to plné bizarností a šialenej exibície hodnej Cukamotovho mena. Jeho šialene roztrasená kamera, výkriky a sugestívne natočené scény nenechajúce pozorovateľa vydýchnuť odkazujú k jeho prvotine Tetsuo. Síce sa mu nepodarilo touto sériou vykresliť natoľko výrazný vesmír, aby po ňom divák bažil ale ako alternatíva k japonskej hororovej škole, je to celkom obstojní zárez. Ani nie tak desivý ako len veľmi osobitý. V zásade ale nemám čo vytknúť, hoci Cukamoto rád preskakuje a zamlčuje, takže od vás vyžaduje strašne silné rozmýšľanie čo aký prestrih znamená. Či sme v sne, alebo v realite. Ale ako vieme, u neho je to účel. Len to občas pôsobí veľmi mätúco. Ale zvyk sem si. ()
Reklama