Řeka

Indie pro věčně nepokročilé... Nádherný film, po výtvarné stránce nekonečně pestrý s jakousi blíže nespecifikovatelnou živelností a optimismem navzdory. V profilu visící plakát krajně mate, z několika důvodů ani náznakem nekoresponduje s Renoirovým chápavým líčením. Předně, snímek není exkurzí po jednotlivých kulturních zvycích daleké entity, podobá se Ejzenštejnově přístupu při jeho filmování v Mexiku – subjektivně posbírané informace, zjednodušení, ale taky nadšení a úcta k nepoznanému. Vizuálně Řeka rozhodně nepůsobí asketicky, v občasných intencích upomíná na barvitý styl Douglase Sirka či Vincence Minelliho (autorů té doby za oceánem), možná je to mírně usedlá režie prostá experimentů, ovšem staré Renoirovy zásluhy ve vývoji stylu přenesl i sem (hloubka pole, další aktivní mizanscéna ukrytá za rámem hlavního plánu v úchvatném poslední záběru). Ten vhled do cizí kultury je výhradně pro naši obec, vypravěčka až intimním způsobem popisuje prosté dojmy, čímž připomene křehkou vazbu Karen Blixen ze Vzpomínek na Afriku. Vzpomíná však výhradně na dívčí léta, trampoty rodinou a láskou motivované. Není dvakrát atraktivní a ani za mák příjemná (zlé dvojče Shirley Temple), přesto v ní Renoir rozeznal takové vnitřní fluidum, že jsem z ní nespustil oči. Indie její optikou se nepodobá bollywodskému běsnění, tanců pomálu, zpěv dokonce jen asynchronní. Je příznačné, že „nejindičtější“ moment celého filmu je vyprávění příběhu, který si malá Harriet vymyslela. Mě to nevadí, melodramatičnost a nepochopení už napáchaly velké škody, ale Řeka netrpí dvojakými úmysly, okouzlení prostředím je zjevné. (01.11.2011)

Zrovna táto, podotýkam filmová - Rieka, je zložená z nasledujúcich vlastností: A) najprv z prameňa, ktorý je v tomto prípade nikto iný, ako francúzsky režisér Jean Renoir. B) Tok predstavuje predovšetkým to britské, herecké osadenstvo. C) A nakoniec tu máme i ústie, na čo sa vzťahuje najmä bengálska časť Indie, v ktorej sa nachádzajú tieto krásne exteriéry, a do toho si napokon primiešajte aj - surovinu, na ktorú je natočená (Technicolor), no rovnako sa do popredia tlačí aj konkrétny príbeh, v ktorom hrajú zase asi najväčší prim - tri protagonistky - Valerie, Melanie a Harriet, pričom posledne menovaná, je zároveň rozprávačkou i sprievodkyňou tohto diania, ktoré "poznačilo" príchod amerického kapitána Johna, ktorý buď pobláznil tieto dievčatá, alebo skrátka ony pobláznili jeho, či dokonca je to úplne narovnako? • A jedno z tých dievčat, mimochodom, sa o rovných dvadsať rokov neskôr "preslávi" i v Mechanickom pomaranči pod taktovkou Stanleyho Kubricka, ak to takto môžem vôbec nazvať, a teraz práve intenzívne premýšľate, ktorá z nich je to vlastne? Áno, predsa vám trochu naznačím jej občianske meno - Adrienne Corriová, ktorá mala následne mimoriadne ťažkú úlohu, ktorej by sa niektoré jej kolegyne rozhodne vzdali, čo ale našťastie nebol jej prípad. • To je ale hudba (ďalekej) budúcnosti, pritom o tomto hudobnom doprovode, sa skrátka nedá napísať asi nič iné, ako iba to, že je to pre diváka - nepredstaviteľným relaxom a oddychom, vďaka čomu som ani proste nemohol lepšie ukončiť tento filmový rok - a vzápätí sa pozitívne naladiť hneď na ten nasledujúci, ktorý by mohol ešte vo veľa veciach prekvapiť, ale nekrič hop, kým nepreskočíš... • Minimálne, čo sa týka celkovej vyváženosti tohto filmového diela, patrí k tomu najlepšiemu, aké som v tomto kalendárnom roku videl, i keď som mu ani tentoraz neudelil päť hviezdičiek, ktoré by si kľudne zaslúžilo. (30.12.2022)

Indie, viděná ve vzpomínkách na první lásku - tedy barvitá, bájná, podmanivá a snivá (a to i navzdory smrti v ní skryté). Věru, takhle nějak si našinec Indii maloval, když čítával příběhy páně Kiplingovy. Renoir byl kouzelník, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem sledoval příběh, jehož synopse mohla sloužit i jako podklad pro příběh z červené knihovny. Dokonce i té dle běžných měřítel neatraktivní hlavní hrdince vdechl kouzlo. Více než film je to sen. (02.06.2012)

Film oplývá krásnými barvami a exotické prostředí Indie má své nepopiratelné kouzlo. Napoprvé jsem byl trochu zklamaný z dost prostého děje, napodruhé už mohu hodnotit celkem kladně. Možná mi pomohlo, že jsem v mezičase zkouknul dva Rájovy filmy. Z pamětí Jeana Renoira cituji, jak vybíral herce pro roli kapitána Johna : "Zkoušel jsem několik hollywoodských herců a jejich kulhání mi připadalo moc přehnané. Měl jsem dokonce schůzku s Marlonem Brandem. U něho šlo o něco jiného. Jeho umělecká síla tenkrát už právě propukala, změnil by film svou pouhou přítomností. Spolupráce s tímto velkým hercem jsem se s lítostí vzdal a rozhodl jsem se pro Toma Breena, který skutečně přišel o nohu ve válce." A závěrem slova André Bazina, který film nazval "nanejvýš vytříbeným, nadčasovým dílem. Příběhem, v němž hrdinové podvědomě a sotva postřehnutelně podléhají zákonům věčnosti." (04.01.2019)

Krásný příběh z daleké Indie se spoustou poezie i moudrosti. Mladý americký kapitán přijíždí za svým bratrancem, který s rozvětvenou rodinou žije ve vesnici blízko velké indické řeky. Poznává tam odlišný život místních, zpočátku pro něj cizí, ale postupem času odhaluje krásu tamějšího života i lidí. (12.04.2013)