Posledné tango v Paríži

Dnes už ne tolik kontroverzní film jako před 40 lety, byť vošoust Paul se svou recitací hlubokých myšlenek o posvátnosti rodiny, pronášenou při anální souloži století, je stále dost přes čáru i dnes, řekl bych. Maria Schneider v roli Jeanne, dívky experimentující s nezávazným živočišným sexem, je zajímavá samička, ale nic víc (a ten zarostlý bobr je holt daň za stáří filmu). Ovšem Marlon Brando jako Paul – to je třída! Jemu jsem to věřil. To jeho (sexuální partnerkou asistované) rozdýchávání pitomé sebevraždy pitomé manželky a bezútěšné bilancování jeho dosavadního pitomého života. Od prvního povzdechnutí až po poslední heknutí po divokém přirážení! A stejně tu prázdnotu a ten smrtící smutek v sobě neukopuloval. No jo, kdyby to bylo tak snadné... (08.12.2013)

Tohle mi moc neřiká, když už jsem si myslel, že je to trochu dobrý a že alespoň trochu chápu o čem to je, tak přišel překvapivý konec, který mě překvapil velmi nepříjemně. Přiznávám se,že mě to nezaujalo a že jsem to nepochopil, možná se k tomu jednou vrátím až budu strarší (v roce 2005 mi je 21 let). Takhle mě zaujal akorát skvěle hrající Marlon Brando (13.08.2005)

Herecké výkony - či už ostrieľaného ženského idola ale pritom skvelého herca Marlona Branda alebo mladej Marie Schneider, ktorá týmto filmom debutovala (moja hlboká poklona), sú prinajmenšom geniálne, jazzovo-saxofónový hudobný doprovod nesmierne sugestívny a komorná (vo vtedajšej dobe) kontroverná hra medzi mužom a ženou na plátne funguje do posledného detailu, film po literárnej stránke zvládnutý dokonale, po obrazovej ničím nezaostávajúc za ostatnými stránkami tohto ojedinelého majstrovského opusu pána Bertolucciho. Odporúčam do pozornosti (07.11.2005)

Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat. (09.01.2013)

Kdybych žil v době vzniku film, víc než téma by mě pobouřil špatně natočený film. Vlastně blbě napsaný scénář, ale Bertolucci to odnese stejně. Tango staví na provokativních scénách dvou neznámých lidí scházejících se na neutrální půdě. Tento námět má obrovský potenciál, ale Bernardovi se „podařilo“ vytěžit pouhé minimum. Když se snaží svým odporně plochým postavám vtisknout duši nějakými rádoby zajímavými rozhovory, a nahlédnout tak do jejich minulosti, vysvětlit motivace a nečinit z nich jen tvory toužící ukojit své živočišné pudy, na povrch vyplave jedna skutečnost – Bertolucci je špatný scénárista, dialogy jsou prázdné, chybí cit pro gradaci (v důsledku to znamená, že se houpáme na té nejspodnější vlně „napětí“) a nějakou atmosféru aby divák lupou hledal. Brando hraje s přehledem, Maria Schneider má oku lahodící postavu a její filmový přítel je líbeznou karikaturou na všechny ambiciózní umělce. Nejzajímavější jsou situace, kdy jsou Paul s Jeanne spolu a rázně si užívají izolovaného života. Jenže těch je na celý film až k pláči málo. Jedinou scénou, která mě zaujala, byl poslední záběr Brandových očí, ale abych na ně musel čekat 2 hodiny, to ode mě nikdo nemůže chtít. (05.05.2006)