Posledné tango v Paríži

Zdrcující film o odkapávání… života, vtěleného v pohyby a slova: nesvobodná bytost se pohybuje městem jako plíseň a pokrývá všechno jeho dění; všemu, na co naráží, rozumí jen jako projevům své potlačené touhy; a vše rozpouští v tíze svých vzdálených závazků… Místy až fascinuje, jak ta temná vyprávěnka zesměšňuje neumělost, zmatenost a únavu Brandova nahodile osvojeného konvenčního herectví, které inkarnuje mužství, zapomenuté v dálavách věků a nyní jen připomínané jako zhojená rána. Přes všechny ty konfrontace, v nichž se zdá tento zaujatý – zdánlivě tvůrčí pohyb – hrát hlavní roli, je to však ono vyvrhnuté ženství, které učí diváky i hrdiny pojmenovávat, a tedy i orientovat se v poskytnutém světě… Nade vším ale září Léaud jako nesrozumitelné interpunkční znaménko, které všemu náhle zahlédnutému dává ustavičně nový smysl, a mění tak snímek ve film, obraz v donekonečna roztáčený pohyb, který vše pojímá a vše proměňuje… Dlouhý pohled do tmy, který ji nakonec dokáže přečíst a nad tím sdělením – zbělat… (13.01.2018)

Úplně nahá žena, zobrazení análního sexu a vykřičení zoofilních erotických fantazií. Kulturní-sexuální revoluce si o takový plod říkala a Bertolucci ho na plátna kin dodal v roce 1972. O pár let předtím veřejnost ani nedýchala vzrušením, když rádiové vlny poprvé přenesly slovo „fuck“. O pár let později bylo pornografie a vulgárního jazyka všude plno. Bertolucci prolomil jednu hranici, to je asi pravda, takže vstoupil do historie. --- Ovšem ne každý vstup do historie si zasluhuje uznání. Někdo musel být první, kdo si před lidmi vytáhl holuba z nosu. Ostatní ho možná okřikli, možná obdivovali, každopádně dnes je ten čacký revolucionář po zásluze zapomenut. Má tenhle film v něčem větší hodnotu než první „fuck“ v rádiu? Pochybuji o tom. Charaktery citově unaveného a zhýralého dobrodruha a hrubým sexem fascinované mladice nejsou ničím pozoruhodné, navíc se s nimi Bertolucci zvlášť nepáral. Příběh je banální voyeurská erotická fantazie, a jsem přesvědčený, že Bertolucci jakýsi slabounký děj slátal výlučně proto, že tenkrát dost dobře nemohl natočit prosté a dějeprosté porno. --- Takže, vytáhněte si z nosu co tam zrovna máte a představte si, že jste na státní recepci. Čin je to banální, ale vaše společenská výpověď bude důrazná a náležitě skandální. Hurá. (09.10.2011)

Poslední tango v Paříži je hlavně o vášni. O vášni, která buď je nebo není. Když není, většinou láska příliš dlouho nevydrží a za moc nestojí. Když je, je fantastická, ale dokáže taky napáchat hodně škody. Marlona Brando a Marii Schneider taková zničující vášeň ve filmu potkala a stálo to za to. Stále jsem si říkala, jak tohle jenom může skončit, aby to tvůrce nepodělal. A povedlo se velmi dobře. (09.08.2020)

Dnes už ne tolik kontroverzní film jako před 40 lety, byť vošoust Paul se svou recitací hlubokých myšlenek o posvátnosti rodiny, pronášenou při anální souloži století, je stále dost přes čáru i dnes, řekl bych. Maria Schneider v roli Jeanne, dívky experimentující s nezávazným živočišným sexem, je zajímavá samička, ale nic víc (a ten zarostlý bobr je holt daň za stáří filmu). Ovšem Marlon Brando jako Paul – to je třída! Jemu jsem to věřil. To jeho (sexuální partnerkou asistované) rozdýchávání pitomé sebevraždy pitomé manželky a bezútěšné bilancování jeho dosavadního pitomého života. Od prvního povzdechnutí až po poslední heknutí po divokém přirážení! A stejně tu prázdnotu a ten smrtící smutek v sobě neukopuloval. No jo, kdyby to bylo tak snadné... (08.12.2013)

"Co tady děláte?" "Sereme." Naprosto parádně vykreslené a odehrané charaktery. Hlavní hrdinka, jíž se na okamžik dostane částečné možnosti vrátit se do až dětské bezstarostnosti. Což ji paradoxně přivedě k dospění. Její přítel, zdánlivě dospělý a vyzrálý, který se nakonec zachová dětinsky. A Hlavní hrdina, jenž se svérázným způsobem pokouší najít se ve ztrácejícím, bortícím se a ucházejícím životě. To celé natočené zajímavou kamerou a okořeněné několika velmi zajímavými až geniálními scénami (např. když sousedky šmírují na chodbě a hlavní hrdina jde a zavírá jim dveře, nebo jeho rozhovor s milencem jeho ženy). Nějaký sex a nahota? Ač na svou dobu jistě velmi otevřené (a snad až s náznaky kontroverznosti), pro film a příběh to není vůbec důležité a kdyby to tam nebylo, nijak by to filmu neuškodilo. Byla by velká škoda tento film redukovat pouze na tu nahotu a erotiku. Faktem ovšem je, že jsou tyto scény nasnímány a odehrány velmi přirozeně a přesvědčivě. (15.12.2016)