Réžia:
Jean RenoirScenár:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Pierre Renoir, Lise Delamare, Louis Jouvet, Jaque Catelain, Pierre Nay, Andrex, Aimé Clariond, Irène Joachim, Gaston Modot, Jacques Castelot, Charles Blavette (viac)Obsahy(2)
Nebezpečný začátek Velké francouzské revoluce pohledem venkovanů, vojáků i krále Ludvíka XVI. Historické drama. (Netflix)
Recenzie (12)
Není to úplně typický produkt francouzské meziválečné kinematografie, ale je moc dobře, že alespoň po střípkách nám ČT2 občas něco takového naservíruje. Marseillaisa byla nepochybně úspěšným vlasteneckým počinem, trochu tady ale vysvítá Renoirovo levicové zaměření a podání dějin stylem hodní chudí - zlí bohatí. Což se týká i karikatury Ludvíka XVI. podané zde tak, jak to známe z hodin dějepisu - omezený nenažraný tlusťoch. Mimochodem, královští manželé byli stejně staří, tady představitele Ludvíka XVI. (Renoirův bratr Pierre) a Marie Antoinetty (sošně krásná Lise Delamare) dělil věkový rozdíl skoro třiceti let. Ale nebudu dělat hrdinu. V polovině jsem usnul. Jenže, áha, pak jsem ve snu měl zbytek filmu v českém znění!:-) ()
Přiměřeně naivní a tendenční výsek z Francouzské revoluce, ale musíme si uvědomit, že jsme v roce 1938, stále ještě ve věku ideologií a ještě k tomu těsně před válkou. To pak nějaké to vlastenecké zjednodušování snáz pochopíme. Nakonec, Ejzenštejnovy filmové fresky taky obdivujeme hlavně pro jejich filmařské kvality a ne pro ideovou pokřivenost. A Renoirova Marseillaisa, i když není zdaleka tak přelomová, přináší zkušenou a přitažlivou filmařinu. Pro mě nejpůsobivější je pasáž odchodu královské rodiny z paláce. 70% ()
Svoboda vždy zvítězí nad aristokratickou buržoazní smetánkou, aneb pohled na jeden z mnoha francouzských převratů, který ovšem přinesl Francii hymnu, kterou jim my můžeme jen závidět. Překvapí nekonvenční pohled na dvě znepřátelné strany, kdy ani jedna, ani druhá není jen černá nebo bílá, dobrá nebo zlá. Edmond Ardisson je pro mne hrdina tohoto filmu a pak samozřejmě můj oblíbený Juliette Carette. Neboť jak je pro Renoira příznačné, zaměřuje se spíše na individuality než na celkový historický obraz. Dějiny se tak stávají přístupnější například lidem jakose já, kteří se nevyžívají v historických eposech, ale raději se snaží vžít do postav, které v takovém filmu vystupují. ()
Francúzska revolúcia očami bežných "občanov" a občas aj z pohľadu kráľovskej rodiny. Miestami zbytočne odľahčená a na samotný vojnový konflikt dôjde až v úplnom závere. Herecké výkony pôsobia divadelne, čo sa odzrkadľuje aj v tom, že pri bežných rozhovoroch či monolóch často kričia a výrazne gestikulujú, nikto z nich vyslovene nevytŕča. Chválitebné je, že zo šľachty nerobia prílišného záporáka, skôr je vykresľovaná komicky. Samozrejme, celým filmom znie ona revolučná Marseillaisa. Celkovo nie zlé vlastenecké dielo vytvorené v pohnutých predvojnových časoch, ale pýtalo si to viac vojnovej akcie. ()
Konvenční historický spektákl, který přece jen Renoir mírně pozvedá svým netradičním náhledem na nepřátele lidu i spojováním historických událostí s každodenním zachycením života (i v jediném záběru). To však snímek nezachrání od zdlouhavostí - na tom má podíl i značné oddramatizování a dlouhé záběry. ()
Galéria (36)
Fotka © R.A.C. Distribution
Zaujímavosti (3)
- Po filmech Děvče od vody (1925), Noc na křižovatce (1932), Paní Bovaryová (1933) je to čtvrtý film Jeana Renoira, který natočil a kde si také zahrál jeho starší bratr Pierre Renoir. (CarloRizzi)
Reklama