Přiznání

Všeobecně se dá říct, že na filmové příběhy natočené podle skutečných událostí se vždycky ráda podívám, už jen z toho důvodu, že se často dozvím něco, o čem jsem do té doby neměla tušení. Ale konkrétně u Přiznání jsem se místy krapet nudila. Navíc mě úplně neuspokojilo závěrečné soudní přelíčení, mohlo být určitě o něco propracovanější. Na druhou stranu musím uznat, že řemeslně se jedná o velice dobře zvládnutý počin. S celkovým hodnocením však jdu o hvězdičku níž, než jsem měla původně v úmyslu, protože je to takový ten seriál na jedno zkouknutí a dost. (65%) (08.11.2020)

Presne takto má vyzerať kriminálka o dokazovaní viny, pričom v konverzáciách sú Briti doslova top v rámci žánru. Výborná vec, chcel som dať štyri, no dám piatu kvôli dokonalému vykresleniu tých nekompetentných dementov, ktorí takmer s pravidelnosťou sedia na kompetentných miestach a od stola za nechutného chlípania kávy či chrumkania Horalky, rozhodujú o veciach, s ktorými prakticky nikdy nemali žiadne skúsenosti. (27.04.2023)

Kvalitný seriál, ako sa to v krimi britskej produkcii často stáva, ktorý však niekedy vzbudí ten pud zúrivosti, aká je spravodlivosť stále slepá. Násobný vrah sa vám prizná a privedie vás k dvom telám, jedno z nich dokonca po rokoch. Myslíte si, že je to v suchu. Ale kdeže! Nastúpia debilní právnici a súdy, ktorí nakoniec súdia vás za to, že ste neprečítali obžalovanému práva a vlastne ten chudák vrah je obeť. Na hlavu postavená liberálno-demokratická spoločnosť, ktorá robí z páchateľov obete. A to nie je vec minulosti. To je prípad z roku 2011 a podobné prípady sa dejú každý deň. Spravodlivosť by mala byť založená na odsúdení zjavných zločincov, ale právne skulinky pracujú vždy v prospech psychopatov. Tu to našťastie dopadlo ešte dobre. Ale koľko síl bolo treba vynaložiť... (07.07.2021)

Definitivní komentář doplním po posledních dvou dílech, ale už teď předpokládám, že ani ty mne nezklamou. Jestli mne to o něčem přesvědčuje, tak o tom, že ani v Británii právo v první řadě nehájí spravedlnost a ti, kteří ho uplatňují, často hájí především sami sebe. A ten, který chtěl mít především čisté své svědomí, že případ opravdu důsledně vyšetřil a že jiné zločiny nezůstanou nevyšetřené, čelí perzekuci. Bezmoc je největším zdrojem vzteku. Edit: Po dokoukání dojem zůstává stejný aneb právní systém slouží především právnímu systému více než lidem zjevně všude na světě. Opravdu se mi chvílemi otevírala kudla v kapse, zvláště když Fulcher byl perzekvován, zatímco s vrahem bylo nakládáno div ne jako s obětí systému. Má to alespoň částečně dobrý konec (ne pro oběti, samozřejmě), ale stejně mi potom bylo dost mizerně. (31.10.2020)

Solidní počin britů na poli krimi a soudního dramatu. Příběh podle skutečných událostí je ukázkou nedokonalosti zákonů o policii, které ochraňují obviněné před policisty i když se přiznají ke zločinu. Chvílemi absurdní divadlo ze kterého se chce jednomu řvát vzteky a kdyby to nebylo opravdu ze života, tak by si musel myslet, že to tentokrát scénárista fuckt přehnal. Za mě 88% (07.11.2020)