Kočkopes

Odmalička jsem měla velký respekt z koček, hlavně z jejich drápků. Takže jsem zbožňovala psíka a kočku úplně nenáviděla :o) Do té doby, než mě kocourek jednoho zdejšího uživatele přesvědčil o opaku (podotýkám, že to trvalo do mých 20let). A musím na sebe prásknout, že jsem z toho seriálu měla občas noční můry. Brrr.. Neměl to někdo taky tak? :oD Stejně jsem ale každé ráno oddaně čekala u televize :o) (25.10.2009)

Když jsem byl malý, tak kočkopes dával o víkendech myslím v 6.30. Kvůli povedeným příběhům a vtipným výtvarným kouskům jsem si nikdy nezapomněl nařídit budík. Kočkopes je něco úplně jiného než současné tradiční přihlouplé animáče pro děti. Kočkopes je taková umírněnější forma Rena a Stimpyho, kteří jsou ovšem také úžasní. (04.11.2014)

Že se psi a kočky nesnášejí? Výjimka přece potvrzuje pravidlo a tou výjimkou není nikdo jiný, než tento kočkopes. Příběhy dvou doslova nerozlučných kamarádů, kteří žijí v domečku na kopci ve tvaru rybí kosti jsou velice humorné a rozhodně nejsou určeny jen těm nejmladším. Ústřední dvojice seriálu nemohla být odlišnější. A jak už to u koček a psů bývá, moc toho společného nemají. I když se skoro v každém díle najde chvíle, kdy se tihle dva na smrt nenávidí a snaží se za každou cenu rozdělit, stejně nakonec vždy příjdou na to, že jeden bez druhého žít nedokáží. Mrzí mě, jak málo lidí vlastně kočkopsa zná. Byl to seriál mého dětství. Originální, vtipný, suprově animovaný a zanechal ve mě určitý dojem. (18.08.2020)

Ač smysl pro humor mám, tak tohle dílo mi nepřišlo vůbec vtipné. Dvě hvězdy za nápad dát kočku a psa dohromady v jedno tělo. To by musel být člověk v deliriu, aby ho něco takového napadlo, ale vidím, že to má celkem úspěch. Ono je asi už možné úplně všechno a když to lidi baví, tak to svůj účel splnilo. (18.02.2011)

Kočko-pes, pso-kočka. Jak je každýmu libo. Každý už ví kde bydlí, co rádí jí, co nemají rádi. Bydlí v krásném domečku na kopci ve tvaru rybí kostry. Jeden miluje to co ten druhý až po krk nesnáší. Nemají se rádi, škárlí se, snaží se být co nejméně závislý na své 2. nedobrovolné polovičce. Přesto si bez sebe nedokážou svůj život představit. Je to přesně jako láska mezi skutečnou kočkou a psem. Prvně by se klidně pozabíjeli, poté dlouhou dobu se zrona v lásce nemají. Chvíli nastává doba kdy jsou pro sebe ničím. A pak se stejně podvolí, a nastane nejupřímnější přátelství jaké může být. (19.06.2007)