Réžia:
Filip RenčKamera:
Petr HojdaHudba:
Ondřej SoukupHrajú:
Lukáš Vaculík, Aňa Geislerová, Tomáš Hanák, Pavel Landovský, Vladimír Mertlík, Leo Marian Vodička, Milan Mejla Hlavsa, Helga Čočková, Michal Nesvadba (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Koníček mladého fotografa Ondřeje se točí kolem pilotování ultralehkých letadel. Při jednom z takových letů zahlédne u osamělé vily dva muže, z nichž jeden střílí na druhého. Podaří se mu scénu vyfotografovat, je však přitom spatřen. Než se mu podaří snímek vyvolat, je film nešťastnou náhodou zničen. Vzápětí na to se v rockovém klubu seznámí se smutnou modelkou Viktorkou a také bohatým podnikatelem Walterem Rychmanem, který mu nabídne práci. Po návratu zjistí, že mu někdo prohledal ateliér a brzy nato pochopí, že Walter byl ten, kdo střílel. Přestože podnikatel tvrdí, že šlo o nevinnou zábavu, tzv. paintball (hra na vojáky, kdy po sobě hráči střílejí kuličky s barvou), žádá po Ondřejovi negativ a když mu fotograf řekne, že ho nemá, vyhrožuje mu. Ondřej se rozhodne přijít záhadě na kloub a pouští se do vyšetřování na vlastní pěst. Stále více se však zaplétá do nepřehledné hry, v níž se lze jen stěží orientovat. Viktorka, se kterou se mladý fotograf sblíží mu představí podivný svět světáckých flákačů a zbohatlíků. Z různých náznaků se v Ondřejovi rodí podezření, že v případě Walterova střílení nešlo jen o nevinnou hru. Když však Ondřej podnikatele obviní z vraždy jeho společníka Schneidera, ten se vzápětí objeví živý. Hra však zdaleka není u konce a Ondřej má jen mizivou šanci na vítězství. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (96)
Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)? ()
Přidal jsem jednu hvězdičku za hudbu. Jinak by to bylo za 2. A to se mi film jeví jako to nejlepší z režisérských darů českému filmu od pana Renče.... Tak opravuji. Nejlepší z Renčovy režie je Requiem pro panenku. Až se mi nechtělo věřit po připomenutí jeho režisérských kousků, že Requiem pro panenku je mezi nimi. ()
Český thriller devadesátých let... Už tohle lecos napoví. Z těchto snímků je cítit ta urputná snaha sestřást ze sebe ten socialistickej sliz a tvářit se co nejvíce západně. To co tenkrát mohlo trochu fungovat na mne dnes už nepůsobilo. Luki Vaculda kupodivu hraje uvěřitelně, více mne však bavil ulítlej Hanák. Ve filmu je zajímavá hudba O.Soukupa, u nějž mám ale hodně nutkavé podezření že se jedná o kanibalismus na hudbě Angela Badalamentiho z Twin Peaks... Film je ale s odstupem času zajímavý spíše ze studijního hlediska. Skvěle to popsal NinadelL, zalatá devadesátá v plné palbě. * * * ()
Okouzlení z neznámého dokáže všechno možné. Kromě zázraků. V roce 95 se mysteriozní thriller musel jevit jako vizionářský počin. V konečném důsledku však ale nelze říci nic jiného, že Filip Renč měl už v té době nakoukáno a Ondřej Soukup naposloucháno a ani jeden z nich se s přidanou hodnotou moc neobtěžovali... ()
Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (7)
- Naďu Šafratovou (Gábina) při postsynchronech nadabovala Adéla Gondíková, která je známá především jako moderátorka. (funhouse)
- Točilo se i na na místě osady jménem Vystrkov na břehu přehrady Orlík, kde začátkem 60. let vyrostlo skryté letní sídlo pro vysoké představitele režimu. Moderní vilový resort navrhovali nejlepší věznění architekti té doby. Mezi nimi i otec Lukáše Vaculíka (Ondřej), Jaroslav Vaculík. Stavbu zajišťoval Technický ústav ministerstva vnitra a měl krycí pojmenování „Basaprojekt“. Na výstavbě areálu se podíleli trestaní technici, řemeslníci a stavbyvedoucí. Rekreační areál šel po roce 1989 z ruky do ruky a je v provozu dodnes. (sator)
- Čeký lev 1995 za střih - Jan Mattlach. (M.B)
Reklama