Requiem pro panenku

Filipa Renče nemám rád, jako každého režiséra bez rukopisu. U tohoto filmu se to dá pochopit jeho mládím a porevoluční vyšinutostí, ale přes určité fáze filmu se dostávalo velmi těžko. Renčova věčná snaha natočit něco, co se vyhýbá českým standartům, je zde, více než v jakémkoli jeho jiném filmu, natolik zřetelná, že dosahuje těžké křeče v určitých fázích srovnatelné s porevolční vlnou Víta Olmera (taky vám naskočila husí kůže?). K dovršení všeho zasadil do hlavní mužské úlohy sám sebe a to skutečně zabolelo. Jeho absolutní absence herního talentu by byla zřejmá i na čtrnácté kopii videokazety němé grotesky. Jeho hrátky na přitažlivého akčního hrdinu se srdcem na pravém místě působí, jak předškolní dítě, hrající si na detektiva a jeho výstup ve finální scéně osciluje s trapností ve fatálním důsledku tohoto výrazu. Zpomalovací záběry, podivná vzkříšení a do finále osazenstvo 1. patra (co byl zač proboha ten borec s tim příšerně nabílenym xichtem v té kazajce a hracíma kostkama?) z filmu dělají skutečně rozporuplnou show, která zamrzí v uvědomnění, jaké měl film možné ambice. Protože už od první scény, kdy auto veřejné bezpečnosti v šeru jede po opuštěné okresce kdesi na kraji světa to má nájezd na pekelně depresivní atmosferickou jízdu. A film si dokáže po většinu doby tu bezútěšnost udržet, dřív než ji nakrátko zase zabije nějakou demencí. Když se k tomu přičte určitá chladná syrovost snímku, skvělá výprava a čtrnáctiletá (místy dokonale obnažená) Anna Geislerová, nevychází z toho zas taková hrůza, ale mělo to náběh na 4*. Při představě, co by s tím udělal takový Michálek, nebo Zelenka... ach jo (17.04.2008)

Tento film Filipa Renče patří už několik let k mým nejoblíbenějším. Skutečné události se sice nedrží zrovna věrně, ale jak řekl sám režisér, skutečnou událostí se pouze inspiroval a podle mě to filmu na kvalitě rozhodně neubralo. Mladičká Aňa Geislerová ve snímku stejně jako Barbora Hrzánová a (jako vždy skvělá) Eva Holubová předvádí úžasný herecký výkon.. A ta atmosféra.. Úžas! (12.12.2011)

Silně depresivní snímek, který nabídl první hlavní roli tehdy 16 leté Aně Geislerové. Film na motivy skutečného příběhu nabízí nepříjemný pohled na mladou dívku, která se omylem dostane do ústavu pro duševně nemocné, ve kterém zažívá peklo, které vyústí v obrovskou tragédii. Nemohu upřít režijní talent Filipa Renče, ani výborný výkon Geislerové, ale film mě nebavil a asi sem ani neměl náladu na takovou depku. (16.09.2013)

Celej film jsem měl chuť hodit na ten ústav atomovku. Zlá sestra z "Přeletu nad kukaččím hnízdem" je proti tomuhle personálu Matka Tereza. Největší ironií jsou závěrečné titulky když se dovíte, že postava Anny Geislerové to u soudu koupila ze všech nejvíc. Herecké výkony super, až na Filipa Renče, kterej přehrával a působil dost "Liškovitě" komicky. (13.03.2006)

Konečně jsem tenhle kousek viděl komplet celej. Vždycky mě u něho něco vyrušilo a já ho tak sice celej viděl, ale rozkouskovaně. Teď jsem to zfoukl naráz. Výsledek ? Jeden z těch lepších českých ( československých ) psychologických filmů. Ikdyž nejde o bůh ví jakou filmařinu. Popravdě Renče ani Geislerovou moc nemusím, ale tady udeřil Renč hřebíček na hlavičku. A tah zfilmovat film na takovýhle citlivý téma mu vyšel. Film hodně povyšuje fakt, že je natočen podle skutečných událostí. Ikdyž si to Renč hodně přibarvil k obrazu svému. Dobře u srdce vám po tomhle filmu určitě nebude. (22.08.2016)