Requiem pro panenku

Renčův snímek, kterým si Filip hned na začátku kariéry nasadil laťku velmi vysoko a možná, že už ji nikdy nepřekonal. Requiem pro panenku, je mrazivý thriller, kterých byste v naší kinematografii napočítali nemnoho. Snímek má výtečnou atmosféru, která je umocněna zimním počasím a skvělou hudbou. Výkon mladičké Geislerové snese ta nejpřísnější měřítka, ale - pokud by se už v roce 1992 uděloval Český lev, tak by se na něj dnes muselo zaslouženě prášit na krbu Báry Hrzánové. (19.11.2013)

Příběh dívky (Geislerová), která je vinou komunistické byrokracie a nezájmu a jedince uvězněna v zařízení pro psychicky narušené chovance. Requiem pro panenku je jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Je to trochu horor, trochu dokument a trochu thriller. To vše natočeno s dech beroucí rutinou, která překvapí i po letech. Ke konci je v něm sice příliš zpomalených záběrů, což dost brzdí dynamické finále, ale nijak to neubírá celkovému vyznění. Je škoda, že už Renč natáčí jen průměrné slátaniny pro peníze, a ne nic co má hlavu a patu. Jako by se už nesnažil nic sdělit. A přitom pro to očividně má ty nejlepší předpoklady. (16.03.2006)

V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] (27.08.2023)

Pred časom som si nesústredene pozrel časti Requiem a celkom ma zaujal. Dokonca až tak, že som ho zaradil do svojej Top 100. Dnes som si ho pozrel celý a sústredene a nestačil som sa čudovať. Renč si zahral s divákom nepeknú hru. Ponúkol film, ktorý bol prostredím i ladením v porevolučnej dobe žiadaný. Dej prekrútil, postavy prifarbil, autentickosť zvýšil niekoľkými chovancami a aby tomu nasadil korunu, ešte si aj vo filme zahral. A ľudia zabrali. Ostali im unifikované spomienky a mne presvedčenie, že pri opakovanej projekcii, zažili rovnaké prekvapenie ako ja. Hviezdička dolu a von z Top 100, to sú jediné kompenzácie za to prekvapenie. (07.12.2008)

Příběh, který ze mě vysál na chvíli energii. Herecké výkony, které mě přesvědčily, že Renč dokáže herce navigovat tak, aby byli přesvědčiví (s výjimkou sebe sama). Občas si pustím soundtrack. Už jen hudba Ondřeje Soukupa, texty Gábiny Osvaldové, zpěv Lucie Bílé i ilustrační fotka Mariky (Aňa Geislerová) od Jana Saudka mají obrovskou výpovědní hodnotu, film pak i díky herecky přesvědčivým Báře Hrzánové (Johanka) nebo Soně Valentové (Volfová) jednoduše strhující. (18.02.2009)