Réžia:
Filip RenčKamera:
Martin ŠecHudba:
Vladimír GodárHrajú:
Ondřej Kavan, Rudolf Hrušínský ml., Josef Vinklář, Jan Hrušínský, Tatiana Dyková, Jiří Maria Sieber, Václav Postránecký, Petr Burian, Filip Sychra, Helga Čočková, Libuše Štědrá, Petr Janiš (viac)Obsahy(1)
Autor předlohy byl jako student členem parlamentní Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu a jeho deníkové zápisy z období působení Komise jsou autentickým svědectvím vnímání skutečnosti v čase bezprostředně po pádu totalitního režimu. Tato dokumentární rekonstrukce z dnešního hlediska, na jednání konkrétních postav, odhaluje především úpornou snahu odcházející moci zbavit se jakékoli zodpovědnosti nejen za události na Národní třídě, ale za represivní složky komunistického režimu vůbec, jednotlivé situace vyšetřování však postupně odhalují i smutnou skutečnost jak hluboce byla celá společnost touto anonymní mocí prostoupena a paralyzována.
Nemožnost dopídit se této konkrétní odpovědnosti vytváří dodnes řadu nejrůznějších (a nejfantastičtějších) interpretací a nejasností v hodnocení událostí, které nakonec byly posledním impulsem k pádu komunistického režimu. To je asi i důvod, proč se režisér Filip Renč vrací k původní výpovědi vznikající v zrychleném čase roku 1990. Příběh studentských hrdinů Václava a Romana je současně svědectvím jejich postupného zrání a poznávání - navíc Bartuškova předloha nepřímo na konkrétní události, tak dobře známé z dobových sdělovacích prostředků, postihuje i atmosféru a náladu oněch "dávných" dob počátků svobody.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (36)
Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. ()
Filip Renč měl velmi blízko studentským vůdcům a není divu, že mu téma revolučních dnů leželo v hlavě. Když po deseti letech uzrálo, natočil podle vlastního scénáře dokumentární hraný film, který patří mezi nejlepší v jeho tvorbě. Z představitele Aloise Lorence jde ještě větší strach, než ze šedé eminence samotné a předehra k sebevraždě politruka Stb - to je silný tabák. Film je zařazován jen v rámci výročí listopadových dní a proto není tolik známý. To je podle mne jediný důvod proč tady není v červeném hávu. ()
Film možná není na 4 hvězdy, ale to zklamání a rány do palice, které autor v průběhu vyšetřování dostával jednu za druhou, musely vážně bolet. Prožila jsem si tu hořkost s ním, přestože už dávno iluze o politicích nemám. Dnes už tento film zřejmě nikoho nezajímá. Dnes jsou nové ideologie, nové ideály, nové iluze a nové demonstrace mladých za "tu jedinou správnou věc". ()
Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. ()
Zajímavý pohled na těsné události po 17. listopadu, odehrávající se v rozmezí asi tří měsíců. Filip Renč snímek natočil jako hraný dokument obsahující i původní materiály, které se mezi sebou nenásilně propojují. Škoda některých dramatizujících scén zavánějících až patosem a samoúčelností a nepříliš zvládnuté role studentů, kteří vedou hlavní vyšetřování v parlamentní komisi. Co mě ale dostalo byla hudba, celou dobu jsem si říkal, kdo tohle dělal a ejhle - můj velký oblíbenec Vladimír Godár. Krásná práce! ()
Galéria (9)
Fotka © Archiv STV
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu jsou použity autentické záběry ze 17. listopadu 1989. (Elisebah)
Reklama