Pri mne stoj!

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Stand By Me, adaptace stejně excelentní povídky od Stephena Kinga, není něco, z čeho by jste si sedli na prdel, nebo vám spadla vaše požírací vrata dolů. Tohle je prostě a jednoduše taková krásná melancholická procházka skrze život a strasti dospívání. A právě v tom tkví to jedinečný čaro 💚 (30.06.2017)

Banda mladejch výrostků, ze kterých se pár let na to stali regulérní herci, se tu sešli v poměrně solidní kondici a zažili při tom jedno neobyčejně obyčejné dobrodružství, na které asi nikdy nezapomenou. Skvělý filmový dobrodrůžo po Americku, které mi připomnělo moje dětství, což je jenom k plusu. Takové obyčejné dětské dobrodružství dneska už nikdo netočí…škoda. (28.04.2016)

Kluci, byli jste všichni bezvadný. Sice se vám kýžené slávy nedostalo v té podobě, jak jste si to přáli, ale mě jste se svým příběhem dostali. Nakonec jste se mohli alespoň líp poznat a probrat všechny věci, co vás trápí a nebo prostě jen tak blbnout. A budete na to všichni, nebo alespoň ty Chrisi moc rádi vzpomínat, na super muziku a spoustu svých různých hlášek, kterým jsem se smála s vámi. "Mickej Mouse je kreslenej, ale Superman je skutečnej a kreslená myš nemůže přeprat chlapa." No jasně, že ne :-) (16.12.2012)

Opravdu procítěně zfilmovaná povídka Stehena Kinga "The Body". Velmi pěkný příběh o kamarádství a velikém dobrodružství jedné klukovské party, která se vydala hledat jednoho ztraceného chlapce, potažmo jeho pozůstatky. Tenhle film jsem viděl kdysi jako malý kluk, když ještě dávali v Neděli dopoledne podobné Disneyovky. Tohle je ale daleko zralejší příběh o přátelství a dospívání. O změnách v nás, kterým nejde zabránit. 85% (06.01.2011)