Havel

Jak si Václava Havla pamatujeme? Skrze jeho hodnoty, které ctil, skrze jeho důvěru ulice/obyčejných lidí, skrze jeho jméno za hranicemi, skrze jeho prozápadní orientaci, skrze smysl pro humor, jisté rebelství, skrze jeho první novoroční projev, který nešetřil kritikou poměrů v zemi, která podle něj „nevzkvétá”. A pro mnoho jiného. Chápu, že si tvůrci nevybrali Havlovu prezidentskou kariéru a končíme jeho vstupem na balkon před zaplněné Václavské náměstí, ovšem… zoufale mi chybělo, že jsem ve snímku režiséra Slávka Horáka neviděl Havla s někým diskutovat, neviděl scénu, která by ukázala sílu jeho slova, jeho intelektuálství. Tenhle Havel prostě nepřináší nic nového. Jen nabízí pár momentů z morálního dospívání chybujícího manžela a dramatika. A pozdějšího nepravděpodobného hrdiny. Ano, Viktor Dvořák je mu místy hodně podobný, ovšem živelnost přítele Pavla Landovského (Martin Hofmann) mě bavila o dost víc. Dvořák se místy hodně upíná k Havlově charakteristické výslovnosti hlásky r (a typickým řečnickým pomlkám), jenže někde v půlce jeho soustředěnost klesá a v dikci není úplně důsledný. Nevyčítám mu to, ale prostě je to znát. Přesto klobouk dolů. Naopak přes prsty by měl dostat zvukař. Nechápu, jak to mohlo po zvukové stránce projít. Buď jsem nahluchlý, ale některým dialogům bylo zoufale špatně rozumět. Hudební podkres, kamera nebo výprava jsou fajn, ovšem scénář je prostě neobjevný. Celku chybí emoce. A čekal jsem, že mě to zasáhne mnohem intenzivněji. (16.11.2020)

Film Havel mapuje život prvního českého prezidenta mezi lety 1968 – 1989, ve kterých se převážnou většinu času zabýval disidentními aktivitami a vztahovými etudkami se svojí ženou a milenkami. Kdybych měl Havla hodnotit jako člověka, který se nebál nahlas projevit svůj názor, kdy se ostatní báli a za jeho snahy o změnu ve společnosti, dal bych pět hvězd. Kdybych měl hodnotit Havla po jeho vztahové stránce, dal bych odpad. Zde však hodnotíme film. Ten bohužel nesplňuje edukativní ani informativní rámec z let 1968-1989, a jde po velmi povrchní linii. Divák nedostává možnost nahlédnout do problematiky více do hloubky a ani nejsou zřejmé příčiny chování ústředních postav a momenty, které zapříčinily proměny z pasivních jedinců na aktivní hybatele dějin národa českého. A nesplňuje být ani šokujícím bulvárním médiem, o což se celou dobu snaží zobrazováním vztahových interakcí mezi Havlem a jeho ženou Olgou, potažmo Havlem a jeho nejznámějšími milenkami Annou Kohoutovou a Jitkou Vodňanskou. Tyto dvě postavy navíc režisér skloubil do jedné hranou Barborou Seidlovou, což divák, který se nezajimal mimo snímek o život Havla nemá šanci v průběhu filmu vydedukovat. Bez perfektní znalosti dějin nemá divák šanci poznat ani řadu státníků, jejichž jména se ve snímku neobjevují. Havla hodnotím jako soft melodramatický film, který se snaží těžit z dobrého jména pozitivně přijímaného státníka, avšak svoji  kvalitou a prezentací naprosto selhává. Jedna hvězda za výkon hlavního představitele, Viktora Dvořáka, a tlaku na diváka se dodatečně dovzdělat v dané problematice a s klíčovými signatáři Charty 77. 👎 (05.04.2021) (06.04.2021)

Vyprázdněné figurky v tomhle pimprlovém divadélku zanechají ty nejzásadnější otázky skoro nedotknuté. Proč to s ním Olga tak dlouho vydržela? Proč právě tento roztomilý človíček uhranul tehdejší společnost? Do toho se mísí školácké metafory, které už ve scénáři museli působit jako ze Smoljakova Trháku. Pod Havlem se tak na výslechu drolí pevná půda pod nohami, což filmaři znázorní rozvrkanou židličku, která se v ten osudový okamžik pod ním zřítí. Trochu soudnosti, přátelé. (24.07.2020)

Z Havla je pouze politik, což dělá z životopisného filmu dramatika, filozofa a politika poněkud chudičkou pohádečku. Musím však ocenit, že Havel není dokonalost sama, je člověk, tápe, je nevěrný své ženě, žádá pochopení, sám však odpouštět neumí. Režijně je film průměrný, povedl se nápad s propojením do jevištních inscenací, výborný je moment s propadlem. Herecky je zajímavý Hofmann a rozhodně i Geislerová. (09.07.2021)

Šla jsem na Havla a viděla jsem Havla. Mně se film líbil moc. Atmosféra přesná. Někdo může namítat, že vše zná, jiný by byl nespokojen, kdyby tam vše nebylo. To je těžko. Já k filmu přistupuji tak, že očekávám důstojný snímek o výrazné osobnosti našich novodobých dějin a toho se mi dostalo, čili jsem spokojená. Jako každý z nás, měl i Václav Havel své slabosti a mně je sympatické, že tvůrci neměli ambice zamést je pod samizdat. Jeho v podstatě soukromé chyby beru, jsem totiž schopná vyhodnotit jeho celkový přínos pro naši společnost na poli politickém a především reprezentativním. Havel nám ostudu nikdy nikde neudělal, přestože neseděl každému, možná se shodneme, že nebyl arogantní, pomstychtivý ani nerudný vrtošivý stařec či blazeovaný, bezpytlový, intrikánský vychcánek s nejapnou fistulí, myslím tím spolužáka Ivana Mládka. Měl svůj sex, chlast a rock n' roll, ale byl to ( byť naivní) milý a zdvořilý pán. A takto ho i Viktor Dvořák ztvárnil. Mimochodem nejen fyzická podoba, nýbrž špičkový herecký výkon si zaslouží potlesk. Mimořádně křehká interpretace, parádně nasnímaná. Aňa si svojí excelentní Olgou střihla životní roli, i Lanďák byl peckovní. Tam tuším lvíčka. Nejedná se o snímek prvoplánově oslavný, ale z práce všech zúčastněných je cítit uznání, což je fajn. Olga byla silná žena, zvláštní a nekompromisní, však neodpustím si takový nepěkný postřeh.. Vlastně se ani moc nedivím, že se Havel rád pobavil s usměvavým, srdečným mládím. Však před jejich vzájemným poutem nezbývá než smeknout. Velká filmová výzva zvládnuta se ctí. Počítám, že v zahraničí bude sklízet vavříny lépe než v naší zemičce, ale to nevadí. Nebude to poprvé ani naposledy. ;) Na velkém plátně pěkné. "Subjekt zašel do objektu." (31.07.2020)