Havel

Václav Havel bez jiskry. Chybí tomu emoce. Podařená je mizanscéna a výprava, scénář neobjevný, stejně jako casting - to, co skvěle fungovalo v Českém století, kde si Havla bravurně střihl Marek Daniel, tady moc nefunguje...Viktor Dvořák prostě Havel není, alespoň v mých očích. Martin Hofmann ovšem Lanďák jo! Slávek Horák není špatný režisér, ovšem to, co zdobilo jeho režijní debut Domácí péče, tedy jakási opravdovost a obecně lidský rozměr, to jeho Havel nemá...velká škoda...Havel je bohužel stejné zklamání jako Milada...velmi důležitý biografický film o velké české osobnosti, který se bohužel tak uplně nepovedl...přesto díky za něj! (13.11.2020)

Rozumím tomu, že autoři nechtěli natočit film didaktický, ale výsledek je ten, že diváci znalí Havlova života a dobového kontextu tady vidí pouze ilustraci několika známých epizod, byť v jednotlivostech film ukazuje i některé silné a zajímavé scény, a diváci, kteří Havlův příběh a dobový kontext neznají, se ztrácejí mezi postavami, které ani nemají jméno, a jejichž motivace se ve zkratkovitém podání nedaří vždy rozluštit, a zůstávají bez šance film pochopit a hlavně pochopit, proč zrovna Havel měl být příštím prezidentem. Jako by tu vypadlo několik scén, které by daly příběhu smysl. (17.11.2020)

Z počátku jsem se docela ošíval, ale film se nakonec docela zajímavě rozjel a přeci jen jsem nakonec měl možnost spatřit, co dostalo Václava Havla až na samotný vrchol. Z hereckého hlediska mě zaujal u mě stále oblíbenější Martin Hofmann v roli Landovského, ale musím tvůrce pochválit, že Viktora Dvořáka mě "dokázali" solidně vnutit, takže jsem v závěru absolutně převzal představu, že sleduji skutečného Vaška. 60% (06.12.2021)

Velmi slabé. O Havlovi toho totiž film ve skutečnosti mnoho neříká. Tvůrci posbírali jen několik útržků, byť těch nejznámějších, a navlékli je do scénáře, který ztrácí to nejdůležitější – emoce a pospolitost. Divák není vůbec vtažen do víru událostí, které Havla vynesly až do čela disidentské skupiny, nemá možnost zachytit klíčový moment Havlova přerodu z odvážného dramatika v politického rebela a buřiče, jehož svědomí je stejně křehké jako zdraví, s nímž hazardoval právě tak jako se svou láskou k Olze. Režisér Slávek Horák a jeho tým vlastně před divákem rozprostírají jen jakési fotografické album, v němž přehledně otáčejí list za listem, v domnění, že tím podávají nejvýmluvnější portrét prvního polistopadového prezidenta, spisovatele a dramatika, člověka, pro kterého byla víra v lidskou svobodu a spravedlnost alfou i omegou veškerého konání i myšlení. Problém je v tom, že to není film o Havlovi, je to film s Havlem. A v tom je, bohužel, rozdíl. (08.11.2020)

Od Havla som nič nečakal (myslím od filmu) a možno aj práve preto ide pre mňa o príjemné prekvapenie, ktoré rýchlo uplynie, je dobre zahraté a obsahuje aj zopár autorských fintičiek, ako napríklad prechody medzi realitou a divadlom. Pochopím, ak film kritika potopí ako povrchný, ale keďže osobne som nijako extra Havlovu osobnosť a jeho kariéru nesledoval, len tak zbežne z médií, tak aj informačne bol film pre mňa prínosný. Dvořák je vhodne zvolený, nakoniec vás ale zaujmú viac Geislerová ako Olga a Hoffman ako Landovský, tu to bude možno aj na Lva za vedľajšiu úlohu. (27.07.2020)