Misery nechce zomrieť

Není nad to mít svoji fanynku numero uno a smět u ní strávit příjemnou dovolenou. Ono když se řekne horor, spousta lidí by ráda viděla zmalované bubáky, peřeje krve a mrtvoly, kam oko dohlédne. Pro mě je nejděsivější takový film, kterému se podaří vtáhnout mě do svojí atmosféry natolik, abych cítil, jaký horor si musela prožít hlavní postava. A tady jsem toho cítil tolik, že zavařená lampa mojí promítačky hrála až třetí housle. (08.04.2013)

No a jsem opět zklamán. King se nestal tolik hltaným spisovatelem jen tak náhodou. Krom poutavého psaní si už počínaje prvotinou hraje s látkou a metodami -- vědomě do nich dává čtenáři nahlédnout. Můžeme tedy sledovat i jeho jakoby dokládání, proč píše zrovna tak a ne jinak... Misery je v tomto směru dokonalý klenot už z prostého důvodu, že podrobně sledujeme spisovatele, jak je psychicky a fyzicky týrán, aby psal něco, co nenávidí. Jakoby pracoval se čtenářem -- "no tak, lidi, o tomhle je v obecné rovině tvorba pro prachy...". King líčí postupnou cílevědomost "dostat se z pasti" zároveň s tím, jak Sheldon píše souběžný příběh Misery v 19. století. Zatímco se v knize rozpadá osobnost Annie, rozpadá se i nenáviděný psací stroj: K počáteční nefunkčnosti s chybějícím písmenem n odpadají další písmenka -- to už je opravdu mistrovsky propojené. ... no a tohoto rozměru nemá film bohužel ani stopu. Mně je fakt líto, že je nevyhnutelné srovnávat jej s knihou, protože bez srovnání by byl asi dobrý... a Kathy Bates dostala roli, za kterou by jistě dala půl života, a předvedla ji výtečně... Nicméně musím považovat film za hrozně špatný právě proto, jakou povrchní řidinu udělal z tak promyšlené knihy. A o to víc hanba, že už to jen tak někdo nenatočí znovu právě pro toho Oscara Kathy Bates. Opravdu hodně jsem trpěl pocitem "jak bych to já natočil lépe". Třeba bych vážně váhal, jestli by Misery v okytičkovaných a slaďoučkých výjevech hrála stejná herečka jako Annie -- měl bych důvody pro i proti. A měl bych tudíž víc postav než jen dvě a nemusel tam jak pěst na oko cpát podivného šerifa... Takže ne, tohle prostě neberu. (25.12.2011)

Misery nechce zomrieť pokladám za jeden z najvydarenejších, najnapínavejších a najnervydrásajúcejších trilerov 90-tych rokov 20.storočia. Čo sa týka porovnávania kniha/film, film je o čosi miernejší (napriek tomu je to poriadny nervák a miestami totálne psycho, pri ktorom radšej odvraciam zrak). Napríklad knižné šokujúce useknutie spisovateľových nôh sa vo filme zmenilo „len“ na polámanie, ale v priamom zábere a triky sú v tej chvíli presvedčivo desivé. Toto dielo je nakrútené a nastrihané tak napínavo, že sa možno spotíte rovnako, ako Paul. Režisér Reiner vynikajúco pracuje s čoraz vypätejšími okamihmi. Keď si myslíte, že horšie to už byť nemôže, zistíte, že môže. Film sa vraj nakrúcal chronologicky (čo nie je bežná vec). Ak je to pravda, je to na ňom (v dobrom) vidieť. Svoje robí aj výprava strmých zasnežených hôr Severnej Ameriky a malej chalúpky uprostred nich. Atmosfére pomáha tiež hudba Marca Shaimana, kamera Barryho Sonnenfelda. (09.12.2012)

Co se týče zfilmovaných horrorů dle předloh Stephena Kinga, měl jsem odedávna svou Velkou trojku, která se skládá z vynikající Carrie (DePalma), výborného Shiningu (Kubrick) a velmi dobré Dead Zone (Cronenberg). Zhruba před 15 lety se z Trojky stala Čtyřka, a to hned poté, co jsem v kině zhlédl tento skvělý snímek. Snad jednou bude i Velká pětka. Zatím stále čekám. (23.09.2006)

Najlepšia hraná adaptácia spomedzi všetkých hororových kingoviek, ktoré som mal možnosť prežiť ako čitateľ aj divák. Omnoho devastujúcejšie a sugestívnejšie, než De Palmova Carrie, režijne nataktované na plynulé gradovanie do závratných výšin, avšak predovšetkým stojace na perfektne prenesenej komornej atmosfére a dokonalej chémii medzi charizmatickým Jamesom Caanom a démonickou Kathy Bates v signifikantne rozdielnych hereckých polohách (Oscar oprávnený). Síce to samozrejme stále nie je to, čo kniha (resp. má to k nej ešte poriadny kus), ale množstvo scén a najmä Annie samotná je presne taká, ako som si ju počas hodín strávených pri knihe predstavoval. Svoj podieľ na výslednom dojme možno odvádza aj fakt, že Misery mi príde spomedzi tých lepších Kingových kníh mierne slabšia a nedostala ma tak ako Carrie, alebo nebodaj Podpaľačka (ktorá síce hororom nie je, no i tak ju považujem za doteraz to najlepšie, čo som od majstra pera a strachov čítal). Konštantná, ničím neprerušovaná vysoká úroveň. Krok do blaha, dva kroky do dokonalosti. 85% (20.07.2014)