Obyčajní ľudia

Hodně zajímavý pohled do života obyčejné americké rodiny, která zažívá velmi špatné období. Donald Sutherland podává další ze svých skvělých výkonů, Mary Tyler Moore, kterou jsem do té doby ani neznal, předvedl nejspíš svůj životní výkon a Timothy Hutton održel za svůj bezvadný výkon Oscara. Judd Hirsch se svým výkonem také určitě neztratil. Ovšem nejlepší výkon se neodehrává před kamerou, nýbrž za kamerou! Robert Redford si na svůj režijní debut vybral hodně těžké sousto, které zvládl na jedničku. Všechny čtyři obdržené Oscary jsou v naprosto správných rukou. Mohu kazdému jen doporučit, protože ty dvě hodiny u toho stojí strávit.... (30.12.2007)

,,ĽUDÍ BY SI NEMAL OBDIVOVAŤ. RISKUJEŠ, ŽE ŤA SKLAMÚ." __ Tak tento film dokázal v oscarovom súboji poraziť dve čiernobiele legendy, filmy radiace sa medzi najlepšie počiny kinematografie - ,,Zúriaceho býka" a ,,Slonieho muža"? Je to obyčajný film a okrem toho je v mnohých smeroch nehorázne nudný. Nemá prakticky žiaden poriadny dej a keď som si po hodine začal vravieť, že už by mohol byť koniec, všetko ešte bolo len vo svojej polovici. Je to uslzené, sentimentálne, patetické, bez poriadneho vyvrcholenia, pritom sa len stačí vyplakať, vyobýmať, vypustiť trochu pary, potľapkať po pleci a zase je všetko v poriadku. Na toto je treba dve hodiny? Jediné čo tu uznávam je, že scenár vyplavuje pozadie tejto ,,tragédie" postupne, čiže divák hneď nevie, čo sa rieši. No napr. Timothy Hutton povie, že neverí v Boha, pritom sa mu scenárista nebojí vložiť do úst vetu: ,,Ach Bože, ja by som tak rád..." a Judd Hirsch ako psychológ je so svojimi radami až neuveriteľne všeobecný (Sny ťa môžu desiť...). Okrem toho nerozumiem ako mohol Timothy Hutton dostať Oscara za vedľajšiu úlohu, keď sa pritom celý dej točí okolo neho a jeho hlavným, a najdôležitejším predstaviteľom. Na de Nira alebo Hurta samozrejme nemá. Veľmi slabé 3*. (909. hodnotenie, 79. komentár k filmu) (05.02.2012)

Úžasný film režijní prvotiny Roberta Redforda....a já jen smeknu. Psychologický náhled do rodiny, kde tragickou nehodou zahyne starší syn a ten mladší je u toho.Komu se co honí hlavou, kdo si dává vinu a matka, která vnitřně dává vinu mladšímu synovi.A tak žijí v jedné rodině a krásném domě všichni, jen ne spolu, ale vedle sebe. Jedinou spojnicí je otec v podání skvělého Donalda Shutherlanda.Jenže i on je jenom člověk. Při posledním záběru jsem byla hodně moc naměko, nikdy totiž nevíte, co vás v životě potká a jestli ti, co milujete, vás nezklamou. (01.01.2013)

85%. Excelentní konstrukce rozkladu rodinných, společenských i individuálních vztahů po emocionálně silně traumatické události, která se vyprávěním nesnaží být ničím víc, než obyčejnou povídkou o obyčejných lidech, avšak v jádru působivého scénáře skrývá silný psychologický rozbor tabuizovaných vzorců, o kterých se nikdy nemluví, natož aby se prožívaly; a ono to funguje. Empatie čiší ze všech stran, ze všech scén i postav, perfektní výkony zde podávají herci v čele se skvělým Donaldem Sutherlandem, kterého jsem potud z nepochopitelných důvodů spíše přehlížel; myslím, že po Ordinary People měřítka upravím. Kontextové vnímání rozmanitých vzorců chování tří hlavních postav, jejich motivace a proměny vzájemných pocitů, zavánějící zdánlivým pocitem nutnosti držet se stereotypních paradigmat, do sebe zapadají, jako by jejich vývoj psal sám život; zoufalství navazující na minulé události a gradace iluzorního pocitu viny na vás jako diváka dopadá jako rosa na trávník; překvapivost některých momentů, stejně jako reakce postav na ně berou dech. Aby také ne, Alvin Sargent své nesporné scenáristické kvality prokázal už sedm let zpátky v Paper Moon a zde, ve vrcholné formě, předal "zelenáči" Robertu Redfordovi žezlo, které se zdálo býti obrovským soustem, leč ten jej zvládl s talentem sobě vlastním a vznikl z toho pro mě osobně zatím jeden z nejlepších režisérských debutů vůbec a zásadní snímek s překvapivě osvobozujícím závěrem, jehož psychologické dopady by měly být otevřeny všem. Špičková záležitost. (31.12.2014)

Tahle rodina, která povrchově funguje na tom, že pod povrchem se všichni raději ignorují, aby nemuseli čelit faktu, že to nefunguje, mě před mnoha lety zaujala, a od té doby si jí v podání Redforda masochisticky promítám aspoň jednou do roka. Sama nevim proč to dělám, obsahově to není příjemný film a budete z něho mít pěkný deprese, ale ta forma je zkrátka hypnotizující. Takovýhle filmy vznikají ve zkušených rukou režisérových po mnoha letech zkušeností, Redford s timhle dokázal debutovat, což asi nikdy nepochopim. Pro mě se jedná o jeho nejlepší film a jeden z nejlepších filmů vůbec. (27.12.2011)