Stanica pre dvoch

Ruská nátura je prostě jiná, než ta naše. Jejich mnohomluvnost a rozvětvenost nenadchne asi každého, leč na druhou stranu má cosi do sebe. Byť nese film označení romantický nejedná se o nepoživatelnou limonádičku, jak jsem tomu přivykla u stejného žánru v americkém či německém provedení. Z tého "romance" vám bude chvilku k smíchu, jindy z ní bude zase trochu mrazit. (13.12.2018)

Tohle je opravdu lahodný zážitek. Přes dvě hodiny trvající vyprávění příběhu, v němž je velmi záhy zřejmé k čemu směřuje, ale přesto ani chvíli nenudí. Cesta k pointě je podaná tak mile a zajímavě, místy humorně, že se člověk nechává unášet sledováním přeměny tuctového chlápka v osobnost, které přiznává značnou dávku sympatií, a servírky - protivného střeva v citlivou a nejen fyzicky krásnou ženu. (15.05.2011)

Tak musím konstatovat, že mě Eldar Rjazanov už po třetí příjemně překvapil. Až uvidíte Věrunečku, nádražní servírku a z počátku stále kušnícího klavíristu Platona v příběhu z dob dávno minulých, tak mi možná dáte za pravdu, že do průměru ho snad ani nejde dát. Celý film se nese pochopitelně v duchu totalitní doby a k tomu jsem musela chtě nechtě také přihlédnout, ale v některých situacích jsem se musela smát, protože u nás to bylo nemlich to samé, například co se týkalo šmeliny. Botičky, šampony z ciziny, jo to byly rajský kšefty. Jejich vzájemné pošťuchování a poznávání bylo úsměvné, přitom ale i dojemné. Některé hlášky, co tam zazněly - "Odkud máte tu modřinu, soudruhu klavíristo?" mě úplně odzbrojily. Naopak, třeba to hašteření na tržnici mě zase moc nenadchlo. Ale celkově je to moc příjemně zabalené v mašličkách různých žánrů, ne jenom té romantické, ale i dramatické a komediální. Z celého filmu opět silně vyplývá fakt, že Eldar se vyzná moc dobře v lidských duších. (22.11.2014)

V ruských a sovětských komediích se moc nevyznám (snad kromě lovů a rybolovů, a kdysi Pruhované plavby). Ovšem stejně tak v českých, a tak mohu jen porovnat světské "nádraží" s československou "vesničkou", které vznikly přibližně ve stejné době. A protože jsem ochoten to udělat, musím i říct, že nádraží je o třídu výš - nejen proto, že má vyšší ambice, ale i proto, že to byl prostě pěkný pár.... A také proto, že mi "večeře na dače" připomněla jednu historku z Buddhova minulých životů (džátaky), kde si mistr testuje budoucí choť, zda není pyšná (to byla dříve asi nejhorší ženská vlastnost) - odmítne tři jídla, jedno jí dokonce hodí pod nohy. Ona se ale nevzdá a z oněch tří upraví ještě čtvrté, které již přijme. (29.08.2015)

Nenechajte sa zmiasť, nádražie rozhodne nepatrilo iba tejto dvojici, tam to bolo plné ľudí a neinak tomu bolo aj v jeho okolí. Kde sa pohli, tam bolo živo. Film treba brať ako rozprávku pre dospelých, nad ktorou si kedysi poplakali naše mamy a niekde vzadu v hlave sa mi marí, že som ju už kedysi dávno videl. Kam to celé smeruje je síce od začiatku dané, ale keďže ide o vzťah ľudí vo veku, kedy už stratili mnoho životných ilúzií a viackrát sa v živote sklamali, tak náhľad do ich duší pôsobí aj napriek nedôveryhodnosti celej zápletky úprimne. Ale možno sa len svet zmenil a kedysi sa ľudia spontánnejšie púšťali do reči. Proste taký inteligentný doják so sympatickými hercami a kto videl Iróniu osudu tak presne vie, v akom duchu sa ponesie aj Nádražie pre dvoch. 70% (11.12.2018)