Detektív Poirot: Záhada Modrého vlaku (S10E01)

Hercule Poirot je můj oblíbený knižní detektivní hrdina od Agathy Christie a na plátně tomu je zrovna tak. Taky proč ne, když jej ztvárnil Suchett, kterému role belgického detektiva přímo sedla jako dobře ušité tvídové sako. Atmosféra dobové tématiky přímo prýští jako čerstvě objevený zázračný pramen, který vyluzuje úžasné zvuky v podání bravurní hudby. Některé díly pravda nejsou tak podařené, ty zaslouží za čtyři hvězdičky, ale zbytek je za pět. (04.03.2014)

S10E01 - Mrzí mě to, ale trochu jsem se nudila. Toto je případ, kdy bych brala krátkou hodinovou stopáž, protože hodně scén bylo o ničem a nadbytečných. Pachatele jsem si ani netroufla hádat. Ocitli jsme se myslím už podruhé u vraždy ve vlaku. A mám pocit, že vlaky jak jsou vděčným místem pro zločiny, tak pro mě jako diváka je to možná to nejobtížnější na rozlousknutí. U závěrečného "rozsudku" jsem navíc zjistila, že byl divák o mnohé indicie ochuzen. Co mi ale vadilo nejvíc byl obraz. Jako by se natáčelo v oparu, mlze nebo si kameraman nechal zapatlanou čočku. Tomu napomohly ještě dost podobné mužské obsazení. Vždycky mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, který ten muž to zrovna je, protože ta hlavní trojice mladých mužů si byla dost podobná. Všechno bylo šedivé, mdlé, jak prostředí, tak kostýmy. Bylo to trochu bez života. (17.11.2015)

díl trošku odlišný od jiných. Poirot má méně sarkastického humoru a ironie, poněkud méně "rtuťovitosti", ale jeho šarm a kultivovanost jsou stále neotřesitelně tradiční také fascinující, stejně jako logika. Povedla se také kamera, netypický byl záběr Poirota, který sleduje hráče karet, ukrytý polovinou tváře za dveřní rám. Jediný moment který působí naprosto neuvěřitelně je oslava, která se pořádá ve vile Margarita jen krátce po vraždě. Tento okamžik na mně působil až dojmem, že bylo záměrem ukázat cyničnost hight society třicátých let. A samotné záběry ma mne působily jakéby záběry pod vlivem alkoholového (či jiního) opojení (na rozdíl od společenského večeru v první části filmu. Pro tuto scénu o jednu hvězdičku míň. (30.04.2011)

Záhada Modrého vlaku je jedna z mých nejoblíbenějších knih od Agathy Christie a její zpracování je pro mě docela velké zklamání. POZOR, MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!! Nejprve obsazení Jamese D'Arcyho do role Dereka Ketteringa. Nejprve jsem byla velmi znepokojená, ale právě James byl nakonec tím nejmenším zlem. Katherin Grey se celkem vyvedla a jinak jsem byla celkem spokojená až na La Roche (tohle je uhrančivý hrabě?). Co mi nejvíce vadilo, bylo zprznění naprosto celé knihy. Přidaná matka Ruth van Aldenové, milenka Van Aldena (zato milenka Ketteringa zde vůbec nebyla = Derek byl vyveden jako zamilovaný manžílek), pokus o vraždu Katherine - to všechno si vymyslel nějaký úžasný scénárista, kterého bych nejraději zaškrtila. Naopak naprosto vyhodili vztah Dereka Ketteringa a Katherine Greyové. A nakonec za vlasy přitažené finále, které si scénárista opět vycucal z prstu. Zapomenutou vraždu jsem přežila. Filmu nijak neublížilo, že se od knihy také dost lišil. Ale toto? Moje nejoblíbenější Poirotovka a skončila naprosto trapně. Ach jo. Tohle se nevyvedlo. (06.02.2009)

Další ze série filmů o geniálním belgickém detektivovi Herculu Poirotovi. Téměř po roce úplně měním své hodnocení. A zjistil jsem, že jak člověk u sledování filmu nemá klid nebo ho pořád něco vyrušuje, tak se vynikající filmová adaptace může zdát nepovedená. Po premiérovém uvedení Záhady modrého expresu na ČT jsem nevěřil komentáři, který jsem napsal v době, kdy tento film vysílala TV Prima. Tu eleganci, božskou hudbu a povedenou zápletku jsem si užíval celou dobu. Knižní předlohu jsem nečetl, takže srovnávat děj nemůžu. Ale jestli se Agathě jevila Záhada modrého expresu jako její nejméně povedená detektivka, tak o filmu se to tedy rozhodně tvrdit nedá. (05.02.2009)