Malá ríša

Nerozumiem, prečo si natočíme filmu z vojnového Slovenského štátu a do všetkých popredných rolí dáme severanov. Možno aj preto, že zo začiatku akoby sa tvorcovia ešte neprebudili z nejakých ság, nakoľko v úvodných scénach film nevyzerá ako zo Slovenska, ale rovno z Vikingov. Niet sa čo čudovať, hlavnú rolu dostala Alicia Agneson, ktorá sa "preslávila" len posteľnými scénami s Ivarom Bezkostným a v tomto filme je vidieť, že keď jej dajú dobový účes, tak atraktivita kĺže dolu rýchlosťou ľadopádu. Film prinesie celkom dobrý nádych vojny a vzťahovej drámy, len sa posúva dosť pomaly a keď príde na rozuzlenie, v podstate neprinesie nič, čím by diváka zasiahol. (14.02.2021)

║Rozpočet EUR1,2milióna ($1,5milióna)║Tržby Celosvetovo ▐ Tak toto sa teda moc nepodarilo. Strašná suchopárnosť, dejová prázdnota. Hra na umenie?? Nechápem pokiaľ toto ako že produkovali Slováci prečo je reč/ komunikácia v angličtine, fopá ako svina. Ako ťuk, ťuk!!?? To ako toto dielo chceli predať zahraničnému publiku, fakt zle. /videl v kine: 20%/ (26.11.2019)

Slovenský dobový film z druhé světové války o jedné továrně, kde tomu despoticky šéfuje Brian Caspe, který má novomanželku, o které hlavní hrdina ví, že je to prostitutka spolupracující s partyzány a ona naopak ví, že je to dezertér. Námět tedy ne úplně k zahození, nicméně provedení jaksi kulhá. Mezinárodní obsazení - najít Slováka témeř jako hledat jehlu v kupce sena jsem moc nepochopil ( a to mám štěstí, že jsem to viděl ve slovenštině), ale bez ohledu na to, je to prostě jen jakási hloupá vztahovka předstírající válečný film, kde je prostě moc historických nesmyslů. Dám dvě hvězdy za snahu o dobový film a za Attilu Vegha, který dával rozhovory o účinkování v tomto filmu a já ho tam málem nepostřehl. (14.02.2021)

To je těžko. Jestliže se mám dívat na příběh, ve kterém se domů vrací slovenský dezertér s vyloženě typickým místním jménem Jack Kováč (ano, vidíš dobře: JACK KOVÁČ! ), tak přirozeně zbystřím. V chalupě se svítí petrolejkou a svíčkami, ale na stěně vidím elektrický vypínač. Za druhé světové v chalupách na Španej Doline a v jiných dedinách elektřinou nedisponovali, rovněž neměli ani výmalbu na stěnách válečkem (snad ve městě, ale i tomu bych se divila), na vesnici byli rádi, když měli vybíleno a po stole běhaly slepice. Tak to prostě bylo. Není na tom nic, čím bych chtěla urazit, naše slovenská prababička to prý takto měla ještě někdy v 50. letech, čili nic nevšedního. Nerozumím ale tomu, proč to neví režisér. Točím historický film, zjistím si ohledně té doby co nejvíc, když už nic, podívám se na dobové fotky. Spoléhat, že téma filmu je jinde je chyba. Ve snímku je řada cizích herců, hovoří se anglicky. OK. Jenomže titulky jsou udělány tak, že se odpovědi dovídáme mnohem dříve, než zaznějí. Příběh je blbý z podstaty. Potácí se mezi milostným, sociálním a válečným dramatem, je rozvleklý, nudný, špatně napsaný, chabě natočený, pokus o vygradování nedopadl. To že téma jako takové zajímavé je, doba to byla děsná a charaktery vlály do všech stran je samozřejmě zajímavé, tady se to však ztrácí ve výše uvedených nedostatcích. Vypínač nemyslím. Dále: jakmile slovenská žena- dělnice prohodila v rámci běžné ranní konverzaci že, cituji: "Na filosofování je ještě brzy.", vyprskla jsem smíchy. To samé ve scénách, kdy se ženy dělnice s šátkem na hlavě sofistikovaně zaobírají tématem "nevyhovujících pracovních podmínek v továrně". Vážně si někdo myslí, že ženy v továrnách za války toto řešily?! Pan továrník a jeho "milá" přehrávali, až to pěkné nebylo, scénář a dialogy velice slabé. Ale abych jen nehanila, Lachlan zahrál dobře, sice měl sestřih jako z obálky žurnálu a vyžehlené montérky, ale nechci být přepičatěle malicherná. Pěkná hudba, ucházející kamera, záběr z haldy na Španiu Dolinu mě potěšil, tam jsem svého času pobíhala ve svatebních šatech, čili srdeční záležitost, však jako celek mě film neoslovil. Za jedna a to jsem laskavost sama. (21.11.2019)

Nebyť toho anglikého jazyka, mohlo ísť o celkom príjemnú zmenu v tunajšej tvorbe diel zaoberajúcich sa problematike druhej svetovej vojny a špeciálne Slovesnkého štátu. Vo vojne nie je síce každý generál, jednoducho sa len snaží prežiť a občas to vyžaduje aj prežitie a "prežitie" na úkor tých ostatných. Skrátka taká je vtedy doba a kto sa neprispôsobí, nemusí prežiť. Tých neduhov je tu viac, stále však dominuje temná až hutná atmosféra a neotrelý pohľad na vec, kedy sa neocitáme na fronte, ale iba na druhej strane barikády, kde to zase omnho lepšie ale nebolo. Plusom je aj to, že partizáni tu taktiež nie sú vykreslení ako nejaký nechybujúci morálny vzor, ako ich možno majú zafixovaných diváci rôznych snímok z dôb socializmu. (21.11.2019)