Lesný duch

Dvojka Smrtelného zla byla nejklíčovějším a nejsjížděnějším filmem mé puberty a jedničku jsem zhlédl až výrazně později. Už tady Raimi za pár nezávisláckých šupů prokázal jak nadšení, tak talent. Zaujme hned první záběr (typický pro tuhle sérii), u kterého si člověk říká, jak ho kurva udělali, a který nás zároveň nenechává na pochybách, jaký žánr sledujeme. Následná hypnotická scéna příjezdu k chatě s houpačkou temně bouchající do stěny je rovněž velmi libová a už na konci první třetiny na nás Raimi vypálí znásilnění stromem. Další pamětihodnou scénkou je nepříčetně se chichotajicí posedlá přítelkyně v druhá půlce, která je přehlídkou bojůvek neposedlých výletníků s posedlými, namaskovanými někdy hůře, většinou ale lépe. Kouř se valí do záběrů, kamera lítá po lese, parádní zvukové efekty prohlubují hrůzu... a řešit řídký příběh, ploché postavy nebo (hlavně při dialozích) toporné herecké výkony nemá nejmenší smysl. (06.07.2013)

Kultovní hodnota samozřejmě převažuje. Kdyby z toho nebylo takové téma, nebyl by důvod se k tomuto slasheru vracet, ale historie tomu chtěla jinak. Dnes už je nicméně jednička takové deja vu, zvláštní pocit z toho, že Ash má dvě ruce, že si ještě nedělá srandu z Necronomiconu, protože všechno to setkávání se zlem je skutečně poprvé. A samozřejmě, Bruce je tu ještě takový klouček. Takže je to zajímavé, ale další části Evil Dead fenoménu mají pro mě větší kouzlo. (20.02.2019)

Když "Evil Dead" člověk vidí sám, působí jako skličující horor o propadu do šílenství za hranicemi racionálních jistot. V kině tam tyto roviny stále jsou, ale více vystupuje zábavnost celého počinu, a to i nezáměrná - počínaje charaktery a chováním postav až po nízkorozpočtové kořeny patrné mimo jiné v nezaostřených záběrech. Ale současně na velkém plátně plně vynikne talent a tvůrčí genialita Raimiho. "Evil Dead" představuje zásadní položku mezi legendami o nadšených amatérech, kteří prostě vzali kameru a s partou přátel natočili žánrový milník, jenž jim otevřel cestu do velkého světa profesionálních produkcí. Ale důvod, proč se stejnou cestou vydávají tisíce jiných, ale jen jednotkám filmařů se opravdu podaří dojít do vytouženého Hollywoodu, spočívá právě v talentu. Nejde o to, že Raimi vzal do ruky kameru, ale jak a co všechno s ní dělá. Vychýlenými úhly a exaltovanými gesty, pózami a precizním rámováním nejen že projevuje svou dispozici pro až komiksově znakovou expresivní vizualitu, ale také perfektně odvádí pozornost od limitů produkčního zázemí a fascinuje diváky ve všech ohledech intenzivními výjevy. (01.11.2022)

S hodnocením "The Evil Dead" se to má těžce. Upřímně by mě zajímalo, jak by na mě film zapůsobil, kdybych ho viděl dříve než "Evil Dead 2". Nebo ještě lépe - kdybych ho viděl v 80.letech, za komančů. Pravděpodobně bych se tady teď rozepisoval o tom, jakou je pro mně osobně kultovní záležitostí a zároveň vzpomínal, jak jsem si jako malý capart při jejím sledování ze strachu ucvrkával do trenek. A právě proto je mi jasné, že jsou prostě filmy, ke kterým si člověk musí vypracovat určitý osobní vztah, a pak už je jen s dávkou nostalgie a trochou lásky sledovat. Například ke zde vzpomenutému "Evil Dead 2" jsem si přesně takový vztah časem zcela přirozeně vybudoval, a rozhodně vím o čem mluvím, když řeknu, že ho zbožňuju a nedám na něj dopustit! Jelikož jsem tedy "The Evil Dead" viděl až teď, je pro mně "jen" velmi slušně natočeným hororem s výborně gradovanou atmosférou, na kterém nejvíc oceňuji agresivní režii S. Raimiho a především způsob, jakým banda lidí dokázala s tak minimálními prostředky, a doslova na koleně, natočit natolik kvalitní film. Mají mou úctu. PS: po druhém zhlédnutí je dojem výrazně pozitivnější. Oceňuju to mnohem osobnější vyznění snímku = "Ash kontra lesním duchem posedlí přátelé". Oproti filmařsky efektně zvládnutému "Ash versus tajemné a všemocné ZLO" v "Evil Dead 2". (11.10.2004)

Co se týče atmosféry, není co vytknout. Napnutí jste od začátku do konce, nevíte co se v příštím okamžiku stane. Odevšad se valí litry krve a jiných tělních tekutin a celkově to není pro slabší žaludky. Další věcí je, že téma je klišé největší - parta lidí jede na noc do opuštěné chaty v lese. To je ještě v pohodě. Ovšem ta parta se celou dobu chová jako retardovaná. Zásadně všude chodí po jednom (to mně vadilo nejvíc. Dodává to sice atmosféru, ale člověk by se tak prostě normálně nechoval) a každý zdroj zvuku se samozřejmě musí prozkoumat s holýma rukama. Navíc jsem nějak nepochopil, proč se z tématu lesní duch najednou uteče k zombies. (27.05.2012)