Lesný duch

Byl rok 1981 a jistý 22letý mladík jménem Sam Raimi se rozhodl, že natočí amatérský horor. Sebral proto partu herců, včetně svého dobrého kámoše Bruce Campbella, kameru a režisérské křesílko a vyrazil do lesů, kde se rozhodl svůj záměr uskutečnit. Nevím, co od něj tehdy očekával, nebo nakolik si jím byl jist. Je však jasné, že přesně věděl, co chce točit a jak. A ten rok se tam v pustých a děsivých lesích, z jednoho dosud neznámého, osobitého a mistrovského talentu zrodil kult jménem Evil Dead. První polovina snímku je děsivě napínavá a mysteriózní. Ta druhá je totální "gore" smršť s komediálním podtónem. Místy jsem měla pocit, že je toho všeho cákání, řezání a démonických masek až příliš, a uvažovala jsem nad tím, jaký by film byl, kdyby byl celý pojat spíše mysteriózně. Po zhlédnutí jsem od svých myšlenek začala upouštět a říkala si, že by to přece nebylo ono, že by poté celkové vyznění nebylo tak originální, mistrovské a béčkové a amatérské zároveň. To je totiž to, co dělá Smrtelné zlo tím, čím je. Bez toho všeho by to přece nebyl Sam Raimi a jeho kultovní režijní debut. Co je na tomto snímku především fenomenální a dokonalé, jsou ty tajemné a hrozivé hlasy, fascinující kamera a tak hmatatelně tíživá atmosféra, stavěna již od samého úvodu, která se stále stupňuje a valí se jak dějem, tak i na diváka. A nedokáží ji zastavit či ohrozit ani slabší momenty, jako občasné klišé v chování postav a dialogů či až komická bizarnost démonů, vše dokáže s přehledem pohltit. A na vás bude poté tento finální výsledek z obrazovky přenesen, a začne Vás postupně obklopovat neklidem a strachem. Na začátku jsem se bála, poté jsem byla pobavena, znechucena a šokována. Ale strach mne obklopoval stále. Po tomto filmu začnete možná v lesích pociťovat neklid a víte, že rozhodně nikdy byste do nich už nešli sami, ani s jinými, po setmění. I tak byste si měli v lese dávat pozor, a pokud byste někde poblíž narazili na pustou chatu a v ní, v podivném obale vázanou knihu s tajemným textem, rozhodně byste ji neměli nahlas pročítat. Co když tím probudíte Smrtelné zlo...? (26.11.2010)

(1001) Já ty zamilované lidi nechápu, proč pořád jezdí na chaty do lesů, když jediné, co se jim tam kdy stane, je děsně protivná smrt? No dobře, tím jsem ukojila svoji egoistickou část, abych dala najevo, jak strašně morálně na výši se oproti tomuto filmu cítím. A také nesmím zapomínat na to, že tohle je zřejmě zakladatel toho žánru týnejdžrů jedoucích si do lesa pro smrt, takže kritizovat ho za to, že jsem se narodila o dvacet let později a tím pádem už znám ty miliony epigonů je velmi nespravedlivé. Ale jdeme dál. Vcelku mě zklamalo, že některé části, zejména ty na začátku, vypadaly tak pěkně výtvarně stylizovaně - močál, listí ve vodě, trouchnivějící dřevo, mlha ve tmě, lidé stojící u auta a sledující svého kamaráda co šmátrá po klíči, dívka sedící mezi vlajícími záclonami, dveře v podlaze - a zbytek byl prostě obrazový kýč kálící na estetiku sakra zvysoka. Předpokládám, že to byl záměr, každopádně mně by se prostě líbilo, kdyby se mi to líbilo celé, i s těmi démony. Jistě, červi, krev, blbé úsměvy a jiné věci tam musí být, ale nemůžou být hezké? Uf, jsem to ale slepice. Nicméně scéna s hádáním karet byla parádní, to se musí nechat. (08.12.2010)

Jeden z mých nejoblíbenějších horrorů vůbec. Raimi mu dává svůj vlastní styl a podpis a tudíž velkou dávku originality. Nic nevykrádá a snaží se podat horror v jeho nejčistší a zároveň nejdivočejší formě. Nechybí naprosto nic: opravdu odporná chata v opravdu nehostinném lese (sem bych si teda na výlet odpočnout rozhodně nezajel...), naprosto úžasné masky, které dnes již na diváka fungují trochu jinak, ale jsou opravdu ultra odporné, perfektní hudba, napětí, lekačky, gore scény, krev, znásilnění stromem, psychoúlety, zvuky, šílené výjevy a detaily, kamera a její nájezdy ... Prostě na svůj minimální rozpočet neuvěřitelně vydařený a vyvážený horror. A pro mne nejlepší díl série. Neuvolňuje diváka humorem, i když dnes v něm již pár humorných hlášek a scén každý jistě najde ... Naprosto kultovní horror, podobně jako "Techas chainsaw massacre 1974" nebo "Last house on The Left 1972". Každý z těchto horrorů jde naprosto jiným směrem, ale společně jsou to základní nosné pilíře "moderního" horroru ... Navíc s nezvykle podobnou atmosférou, kterou dnes již prostě nikdo takhle nenavodí ... (16.01.2008)

Dvojka je mému srdci o hodně blíže a tu spíš považuju za finální verzi, tohle mi přišlo jako taková pracovní verze, ale na druhou stranu je tohle opravdu hororové, zatímco dvojka je mimořádně komediální a vlastně se spolu moc srovnávat nedají. Každý si jde tak trochu svojí cestou, jen dvojka je prostě pro mě nostalgická a jednička mě bohužel obešla obloukem. (18.06.2018)

Viděl jsem to poprvý jako malej (asi šest). Dokonce to mám ještě na VHS s původním rychlodabingem. Tenhle film asi zapříčinil, že jsem měl vždycky tak strašlivej strach vystrčit ruce nebo nohy zpod peřiny a do sklepa jsem se sám neodvážil asi do deseti let. No a možná za to mohl i můj otec, protože tehdy mě na některý horrory nechával koukat i jako prvního, abych mu řekl, jestli jsou dobrý nebo ne. To sice může vypadat na první pohled jako dobrý utužení synovsko-otcovských vztahů, ale ne, pokud vám je mezi pěti až deseti lety. Například o filmu Piraňa mám špatnej pocit, když lezu do jakékoliv řeky. Prostě tam je a nikdy se ho nezbavím. A od ED mám špatnej pocit z podzimního lesa. (31.01.2006)