Chyby

"Na porno koukám častěji než do ledničky." Statistiky si nedělám, ale jsem si poměrně jistej tím, že u mě vede ta lednička. Vůbec si však nejsem jistej tím, jak se mám na Chyby dívat, když jsem v životě žádnou chybu neudělal. Možná jednu malou chybku, ale tu bych nepočítal. Mně se to totiž vůbec nelíbilo, těm lidem jsem nerozuměl, ale z hlavy to dostat nemůžu už pár dní, takže to asi tak špatný nebylo. Ještě to nechám uležet. Jednu jistotu však mám. Kdybych byl zpomalenej venkovskej balík a byla by se mnou ochotná spát pornohvězda zcela mimo moji ligu, tak bych naparováním se možná až puknul a žádný drámo bych z toho nedělal. (21.12.2021)

Vlastně vůbec nechápu všechny ty komentáře, které s výčitkou poukazují na to, jak nesympatickou, poškozovanou a přitom klasicky doprošovanou postavu Tomáš symbolizuje, a přejí si v podstatě jiný film o něčem jiném. Prušinovský přitom je dalek toho, aby stvrzoval klišé a stereotypy, film je o nich, ale toliko je zobrazuje a předvádí, a přitom nás vtahuje do toho, jak se v nich postavy cítí v pasti. Konec není happy-end, jen smíření se stavem věcí a pokus všechna ta poškození akceptovat a přežít. Ani si neumím představit, že bych od takto zvoleného ohniska chtěla víc. Všechno přepálenější (viz třeba - byť poutavé - úvahy, jak by s takovými postavami naložil Trier) by bylo o něčem jiném než o té žabomyší malosti a bezvýchodnosti, která tu prostě stále je a jejíž kvalitní filmové prožití má smysl samo o sobě. **** Formální zpracování bez zbytečných parádiček bylo přiléhavé jako kůže na těle. *~ (11.03.2022)

Jan Prušinovský čím dál víc aspiruje na nejzajímavějšího a nejvšestrannějšího českého režiséra. Zde nám spolu se scénáristou, který dosud psal jen levné krváky, nabízí příběh, který sice vychází z klišé, ale další jeho rozvíjení je přesným opakem. Hlava mi nebere, proč bych měl vyčítat tvůrcům, kolik minut z výsledného střihu věnují jednotlivým postavám, scénárista může přece napsat i romantiku, která se věnuje víc chlapovi, ne? Jenomže tímhle film dost klame tělem, protože čím víc poznáváme Tomáše (jeho běsy, nejistotu, alibistický návrat ke kamarádům, ale i touhu a to, že si váží lásky), vidíme, jak je Ema vyrovnaná, emancipovaná a má vše v životě vyjasněné. Je vidět, že ne všichni (a ani ti, co film studovali, nejsou výjimkou) to pochopí. Svou jinakostí na mě snímek opravdu silně zapůsobil a budu se k němu ještě mnohokrát vracet. 90%. (03.01.2022)

Zajímavá věcička, prostý příběh dvou mladých lidí, kteří se náhodně potkají v baru a zamilují se do sebe, je okořeněn jedním moc pěkným kostlivcem ve skříni, holt špatně uloženým, je totiž dostupný na netu.. Umím pochopit, že vesnická psýcha na tohle opravdu není stavěná.. Já osobně bych s Emou žádný problém neměla, dobře vím, že zamilovaná osmnáctiletá dívka je schopná lecjaké „chyby“.. Pavla Gajdošíková a Jan Jankovský se mi ve svých rolích zamlouvali, vdechli jim život, uvěřitelnost a takovou tu krásnou přirozenou lidskost, možná i prostotu, v tom dobrém slova smyslu.. (08.01.2022)

Každý má v minulosti nějaké šrámy, s věkem dozráváme a věci, které bychom dnes neudělali, se prostě staly a už je nezměníme, můžeme změnit jen samy sebe a snažit se být lepší a prostě si tak nějak šťastně žít. Kdo někdy neudělal nějakou p**ovinu, ať hodí kamenem. Tohle je takový malý film, který krásně vyobrazuje realitu dnešního světa a lidskou potřebu řešit a hledat špínu na ostatních, aby ti, kterých se to týká (nebo spíš absolutně netýká), zametli a nevnímali tu svou vlastní. Z českých filmů poslední doby mnohem zajímavější než většina velké produkce. (12.02.2022)