Párty Hárd

Nejhorší "komedie", jakou jsem kdy viděl, málem jsem u ní chcípnul trapností. Ale vůbec ne proto, že by mě nějak pohoršoval tzv. "fekální humor" nebo "nechutnost", jako většinu zdejších odpadářů. Nejsem upjatý zapšklý šosák s pravítkem v zadku a úchylný a nechutný humor mám naopak rád. Ale tohle nebylo vtipné. Tohle bylo příšerně, neskutečně, až bolestně blbé a trapné. Extrakt filmové amatérštiny a režisérské neschopnosti. Nejhorší ze všeho byli neherci hrající herce, kvůli nim film stojí nejvíc za hovno, takovéhle buranské ochotnické břídilství se jen tak nevidí. Trapných bylo i ca 99% všech rádoby humorných scén i postav, nemá cenu je vyjmenovávat. Takže z opačného konce - scénář má přesně dva světlé momenty: Nejprve když dojde k záměně večírku středoškolských loserů za perverzní fetiš párty; z téhle situace šlo vytřískat spoustu skvělého humoru (nestalo se). A pak jsem se dokonce i jednou zasmál, a to když došlo na incestní homosexuální řitní pich. Ale vtipná byla pouze myšlenka, idea téhle situace, zahráno i natočeno to bylo opět tragicky blbě. Pohlův nepochopitelný tvůrčí pokles, jeho předchozí věci mě většinou dost bavily. (05.01.2021)

Šluknovský Pie. Nechutný, perverzní, tnoucí do živého a s vše objímající trapností. Přesně tak upečený, aby mě bavil timingem i kadencí (neplést s kaděnci) a tvůrci tuzemských tuctových komedií vyhlásili hnědý poplach. Gymnázium Konrada Henleina prostě nemohlo vyplivnout něco ordinérního.. Je bezesporu snem každého teenagera mít takto tolerantního a podporujícího otce (náboráře do srbských milic nemyslím).. (26.02.2024)

„CHTĚLI BYSTE SI ZAPÍCHAT, NE?...“ /// Vtipný nebo nechutný? NECHUTNÝ! Ty vole, to je píčovina! Jeden se pochcává, druhej sere kdekoliv… To je jako kurva ftipný? Lůzři nakonec svoje „mejdlo“ uspořádaj (někteří i zasunou), ale já jsem vyděšenej, jak čurák před vystrčenou chlapskou chlupatou prdelí. Bože můj! Svět si ten koronavirus zaslouží! (Zlatej Srbskej film!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Život mi votravuje „Poulíček“. 2.) Když vařím, tak kouřím. 3.) Jsem „Řezník“. /// PŘÍBĚH ne HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (05.04.2020)

To bylo příjemně nečekané. A ještě s takovým to malých rozpočtem 250 tisíc korun a mnoha neherci. Americké teenagerské komedie nás už přes 20 let poučují o tom, jak přijít o panictví nebo sbalit dívku našich snů na maturitním plese. V roce 2004 se dokonce v českých vodách objevil film Snowboarďáci s Vojtou Kotkem a Jirkou Mádlem, který parafrázoval tehdy oblíbené filmy jako jsou Prci, prci, prcičky a další. Nicméně srovnávat s nimi novou černou komedii Párty Hárd se Snowboarďáky je jako porovnávat čaj o páté s francovkou se zelenou. Chlapci chtějí na večírku přijít o panictví, což už asi každý z nás někde ve filmu viděl že. Ale toto teenagerské filmové klišé režisér a scénárista Marty Pohl posunul na úplně jiný level, o čemž vás přesvědčí hned v první minutě. Tolik kontroverzního a absurdního humoru jsem naposledy dostal v dobách vrcholné slávy České sody. Ovšem v Párty Hárd je sranda mnohdy za hranou a často kombinuje záchodový humor s rasistickými vtípky a stereotypy, které v daných situacích sedí jako prdel na hrnec. Jedná se o ryze českou klasiku, jistě oceníte narážky na pervitin, české školství nebo tuzemský alkohol. Film Párty Hárd neběží v žádné distribuci, takže se režisér filmu rozhodl tento podzim uspořádat turné po českých městech a svůj snímek promítat v klubech a kinech napříč celou republikou. „O film má v současnosti zájem jedna nejmenovaná internetová televize, a dokonce jsem jednal i s distribuční společností, takže se možná diváci časem dočkají,“ vysvětlil Pohl situaci. Párty Hárd je kousek pro vlastně dost úzkou cílovku, která holduje drsnějšímu typu legrace. Pokud do ní patříte, maximálně si to užijete. (23.03.2020)

Jelikož si moje milovaná píchačka od útlýho dětství ujížděla místo večerníčků a kouzelných školek především na Black Sabbathech, Hitlerových manifestech, satanistických rituálech, ráda si na procházkách modelovala obří africký penisy z psích hoven, zbožňovala videotvorbu Al-Kájdy s tipovačkama na celkovej počet uřezaných hlav na konci epizody, často navštěvovala jatka a sem tam si v osobním volnu řezala žíly, není divu, že v dospělosti se jejími nejoblíbenějšími cz tvůrci stali Řezník a Ištván, s nimiž si pohádkově vysnila alespoň jedno vášnivý choroboplodný mrdání uprostřed pitevny. Sbalit mě nebyl až takovej problém, já se automaticky zamiluju do čehokoliv s otvorem, stačí aby do mě v Kauflandu u salámů omylem vrazila důchodkyně nebo mi zavolala random operátorka s nabídkou na mikropůjčku, a já už jim s motýlama v břiše nabízím sání mý mrdky z jejich prdele pusou. Řezník má tu výhodu, že na rozdíl ode mě nevypadá jako obtloustlá oběť středověkýho moru a místy připomíná člověka, takže se samozřejmě nepřiposere z každý popelnice na péra jako já. Mladá je s tím smířená a jelikož ho nemůže píchat, tak alespoň navštěvuje všechny jeho akce, koncerty, filmy a já musím povinně chodit s ní, aby jí měl kdo držet pivo. Řezníka jako hudebníka cením, ale jako režisér mě nikdy neoslovil, proto jsem šel včera na promítání do Scaly se značnou nedůvěrou. K mýmu překvapení se Márty vyšvihl a natočil stylovou rakovinu dobrýho vkusu s tím nejmultikulturnějším castingem ever. Z dialogů jsem regulérně odsrával pod sedačky (pro uklízečky: řada 7, sedadlo 5), jen škoda, že to ke konci sklouzlo primárně k vizuálu a hlášek ubylo. V kině byla navíc perfektní atmosféra a úvod i závěr odšeptal sám Martin, čili mladá prodělala několikanásobnej orgasmus a spokojení jsme byli protentokrát oba. Dokonce i Řezníkovi se to líbilo tak moc, že si to pokorně opětkoval. Já mu nechám ještě stupínek na rezervu do budoucna a uděluju čtyři solidní mrdavý pizdy. (06.11.2019)