Malý Budha

Špatně natočený film. O velkoleposti není možno mluvit, když je vznešený příběh z mytologie buddhismu prokládán příběhem civilním a veskrze nudným. A samotný životopis Siddharty v mnohém spíš připomíná parodie ala Mel Brooks, ačkoliv musím uznat, že závěr je celkem povedený. Po vizuální stránce sice pečlivě komponovaný film, jinak ale přehnaně ukecaný (spíš edukativní, což mě štve - ale zmlsaným divákům se holt musí všechno předkládat polopatě a neustále vysvětlovat) a scénáristicky velmi nepodařený (to, že by se láma Dordže reinkarnoval do dívky by bylo v buddhistickém zdokonalovacím postupu potupa a hrozný krok zpět, což by jeho žák určitě nenesl s takovým klidem, leč v západní kultuře rovnoprávnosti by bylo to, že se vybírá jen z kluků, zase naprosto nepřípustné, takže z toho je tento paskvil...). (20.10.2008)

Ilustrovaný život prince Siddharty pro děti. 1)  Chápu, že základní kurs budhismu pro Američany potřebuje názornost a jisté didaktické mistrovství._____  2)  Zde jsem byl ale svědkem polopatického vyprávění v malebných, pravda, exotických scenériích. Nic proti tomu, ale duchovní rovinu jsem v tomto vyprávění na dobrou noc nějak postrádal._____ 3)  Asi by nebylo správné odsoudit film s tím, že je plytký nebo dokonce nudný. Své diváky si našel a má jim co sdělit... především těm, kteří o budhismu nic nevědí a třeba z něho budou skládat zkoušku (depony*****). Konec konců někdy je zdravě osvěžující podívat se na svět naivníma dětskýma očima. Katechismus pro žáky obecné školy jsem taky čítával se zájmem, složité věci vysvětloval přiměřeně mému tehdejšímu chápání. I jako licencovaný průvodce Prahou jsem kdysi dávno s překvapením zjistil, že nejlepší pomůckou pro můj výklad je kniha o městě psaná pro malé děti. Takže tak._____  4)  Už před necelými třiceti léty mi snímek přišel málo zajímavý, což jsem si teď znovu potvrdil. Asi to není film pro mne._____  5)  Podobná zkušenost: revere**. Výstižný postřeh: Amonasr***. (15.07.2022)

Druhý výlet B.Bertolucciho na asijský kontinent tentokrát neskončil tak jednoznačným režiserovým vítězstvím jako v případě "Posledního císaře". Ikdyž, nechci tyhle dva filmy nějak blíže srovnávat, přece jenom u každého z nich jde o něco jiného. V případě Císaře šlo o střet dvou různých kultur a v druhé fázi politických idejí. "Malý Buddha" je sice také prezentován jako film o setkání dvou světů (Tibetského buddhismu a americké kultury), ale ze všeho nejvíc je spíš přednáškou o buddhismu a jeho učení. Ten, kdo chce tomuto učení naslouchat má vyhráno a bude určitě víc než spokojený. Ti ostatní se pokochají krásnou výpravou, kostýmy, a - pokud je to alespoň trošičku zajímá - dozví se, jak že to vlastně bylo s tím princem Siddharthou, který byl prohlášen za Buddhu. (28.09.2004)

Každé náboženstvo má svoj fundamentálny príbeh a Bertolucci tu servíruje príbeh Buddhu v luxusnom výpravnom balení. Aby to nebolo nudné a úplne neotrávilo ateistov, tak sa prelína s americkou súčasnosťou, a neskôr oba príbehy dokonca splývajú. Nevedel som, ako zvládnem dve a pol hodiny filozofovania a ”biblických" výjavov, ale bolo to prekvapivo dobré, miestami až úžasné. Prekvapilo ma aj to množstvo analógií niekedy až zhody s kresťanstvom, čo vo mne vyvoláva pocit, že tie pribehy má ľudské pokolenie, bez ohľadu na pôvod, akoby v génoch. –––– Existuje niekoľko mimoriadnych bytostí, ktoré sa vždy vracajú naspäť ako duchovni vodcovia. My týchto ľudí vieme rozpoznať. A práve preto sme tu. –––– Staroba ničí pamäť, krásu a silu. Takto skončíme všetci. ... Nik sa nepriblíži smrti tak, aby aspoň raz neochorel. – A smrť, aký to je okamih? Ukáž mi smrť. –––– Je načase, aby som premýšľal, čo urobím so zvyškom svojho života. Ľúbim ťa, Líza. (05.12.2018)

Naivní je to řádně, ale kupodivu jsem se nenudila a hodnotím jako nadprůměr. Největší malér je, že se leckde doslechnete, že je Malý Buddha film o střetu kultur. Zpracování tohoto tématu je přitom nejslabším článkem snímku. Vlastně mi připadá, že se tu tenhle motiv ani neobjevuje. Alespoň já pro výlet dvou Američanů do Tibetu nepoužívám slova jako "střetnutí dvou světů". Na důvod tohoto výletu nezapomínám, jen mi v rámci celého díla nějak znicotněl. Navíc jsou to Američani na baterky. Chlápek, co přijde jednou utahaný z práce, digihra a jedna dvě pochybnosti o reinkarnaci mi k vystižení "západní" mentality nestačí. Zkrátka chci říct, že jedna strana je předem vyšachovaná a stylizovaná do role tichého pozorovatele. Nejspíš jsem tento Bertolucciho "epos" vnímala prostě jako zjednodušené (ale opravdu obstojné, ne-li opojné) obrázky harmonického života kdesi daleko. "Moderní" linie je dost banální a odfláknutá. Tu kýčovitou, pardon, vizuálně okázalou pohádku o Buddhovi bych si dala v trochu epičtější podobě klidně jako samostatný film. (14.09.2007)