Malý Budha

Snímek na mě neudělal zdaleka takový dojem, jak jsem očekávala. Možná i proto, že byl až příliš bezkonfliktní - obzvláště matka malého Jessea byla od samého začátku velice vstřícná a chápavá. Bezpečně vím, že já bych na jejím místě taková nebyla - a nijak to nesouvisí s vírou. Snažím se být tolerantní k nejrůznějším náboženstvím, ale zdráhala bych se nechat kohokoli tak zásadním způsobem zasahovat do života mé rodiny a ovlivňovat mé dítě. Druhá časová linie, pojednávající o životě prince Siddharthy - zakladatele buddhismu, pak nebyla dost opravdová. Vzbuzovala spíš dojem podivného loutkového představení, navzdory účinkování Keanu Reevese. Její zakončení u velkého stromu pak bylo ještě podivnější: Byla to jediná scéna, v níž byli dětští herci naprosto nepřirození. Nedokážu říct, jestli věřím na převtělování, ale nijak zvlášť nevěřím "Malému Buddhovi“. (24.09.2010)

Vizuálně nádherné (kamera známý Vittorio Storaro), ovšem jinak strašná nuda a navíc hodně dlouhá nuda. Prolínají se zde dvě linie - v současnosti vyprávěný příběh malého Deana, který je možná novým převtělením Buddhy a pak vyprávění o životě Buddhy samotného. Toho hraje Keanu Reeves a přijde mi dost nepřesvědčivý, ostatně jako celý film. Příliš didaktické, nejlepší film o buddhismu zatím natočil Scorsese (Kundun). (29.07.2003)

Tak nevím, co na tomhle filmu vlastně hodnotit. Exotičnost, příběh, Hezounka v roli Siddharty, hudbu? Největším přínosem byl asi pro moje děti, tedy alespoň do té doby, než u toho usnuly, protože se něco dozvěděly. Na mě to působilo jako velký, ale myšlenokove téměř prázdný prostor. Nicméně díky oku lahodícímu a preciznímu provedení celkem příjemně strávený čas. A toho Hezounka jsem tedy nějak přetrpěla, ač se mi tam vůbec nehodil. (16.08.2012)

Druhý výlet B.Bertolucciho na asijský kontinent tentokrát neskončil tak jednoznačným režiserovým vítězstvím jako v případě "Posledního císaře". Ikdyž, nechci tyhle dva filmy nějak blíže srovnávat, přece jenom u každého z nich jde o něco jiného. V případě Císaře šlo o střet dvou různých kultur a v druhé fázi politických idejí. "Malý Buddha" je sice také prezentován jako film o setkání dvou světů (Tibetského buddhismu a americké kultury), ale ze všeho nejvíc je spíš přednáškou o buddhismu a jeho učení. Ten, kdo chce tomuto učení naslouchat má vyhráno a bude určitě víc než spokojený. Ti ostatní se pokochají krásnou výpravou, kostýmy, a - pokud je to alespoň trošičku zajímá - dozví se, jak že to vlastně bylo s tím princem Siddharthou, který byl prohlášen za Buddhu. (28.09.2004)

Každé náboženstvo má svoj fundamentálny príbeh a Bertolucci tu servíruje príbeh Buddhu v luxusnom výpravnom balení. Aby to nebolo nudné a úplne neotrávilo ateistov, tak sa prelína s americkou súčasnosťou, a neskôr oba príbehy dokonca splývajú. Nevedel som, ako zvládnem dve a pol hodiny filozofovania a ”biblických" výjavov, ale bolo to prekvapivo dobré, miestami až úžasné. Prekvapilo ma aj to množstvo analógií niekedy až zhody s kresťanstvom, čo vo mne vyvoláva pocit, že tie pribehy má ľudské pokolenie, bez ohľadu na pôvod, akoby v génoch. –––– Existuje niekoľko mimoriadnych bytostí, ktoré sa vždy vracajú naspäť ako duchovni vodcovia. My týchto ľudí vieme rozpoznať. A práve preto sme tu. –––– Staroba ničí pamäť, krásu a silu. Takto skončíme všetci. ... Nik sa nepriblíži smrti tak, aby aspoň raz neochorel. – A smrť, aký to je okamih? Ukáž mi smrť. –––– Je načase, aby som premýšľal, čo urobím so zvyškom svojho života. Ľúbim ťa, Líza. (05.12.2018)