Kým sa skončí leto

Strašně pohodovej a milej film i když pomalu, ale jistě směřuje k neodvratnému závěru. Ta odlehčená atmosféra, spolu s místy typicky letní náladou vás naplní, aby vám potom připomněla, že život se opravdu nedá naplánovat. Tleskám skoro za všechny herce a hlavně za konec, který těch předchozích zhruba sto minut dokonale zakončil. Pro mě mnohem víc, než bych na začátku čekal. (04.08.2020)

Festivalová vzťahovka, u ktorej som dlho zvádzal boj, či sa mi páči alebo nie. Druhá polovica ma však presvedčila: hercami, ktorí zachádzajú pod kožu, symbiózou ľahkosti a vážnosti + skvelou hudbou. Záverečná scéna prináša typickú „guču v hrdle“, ktorá nemôže nikdy na festivale chýbať (a to neskôr nasledovali oveľa ťažšie filmy a „onen“ pocit sa nedostavil). (Cinematik, Korona 2020) (20.09.2020)

Teprve když jsem se ocitl se všemi na pláži...v tom úžasném bezčasí, kdy je vše tak, jak má být, dobré i zlé, nekompromisně tvrdé i lidsky soucitné, kdy všichni přijímají svůj osud, své místo v tomto příběhu, mají jen to, co jim nabízí přítomnost, teprve tam jsem si uvědomil tu ohromnou sílu tohoto krásně odvyprávěného filmu o jednom pouličním ztracenci, ve kterém je víc lásky než si on sám dokáže připustit, o rodičích, kteří ztrácejí to nejdražší a nejsmysluplnější a hlavně o jedné nadějné houslistce, která ví, že již není naděje, promlouvá s těmi, kteří již v nic nedoufají, protože nejsou živí, mění paruky, užívá každou minutu, miluje a připravuje se na cestu bez návratu. Film plný kontrastů, jak to umí jen život sám, na jedné straně smrt, na té druhé nový život, bezvýchodnost střídá smíření, zaběhlé zvyky jsou náhle a nuceně nahrazeny něčím, co nelze ignorovat, co je nutné přijmout jako součást našeho života, i když to v našem nitru vyvolá jen bolest...ale i ta může být posilující, jsme nuceni k něčemu vyššímu, k něčemu, k čemu nás obyčejný, přesto fascinující, každodenní život nedovede, nejsme-li konfrontováni s jinou realitou, než na jakou jsme zvyklí...raději už dost, krasný film. [Filmový klub Citadela] (09.09.2020)

Tých filmov o zomierajúcich teenageroch je nejak už veľa. Čím chce byť tento iný? Že tu máme mamu na práškoch a priateľa nejakého zblúdilého pankáča tiež na fete? Niekedy sa dejom vinie podivne vybraná hudba a okrem fantastickej Smetanovej Vltavy a občasného vŕzgania na husliach tu bola skoro vždy nejaká alternatívna scéna, ktorá ma vyrušovala. A z tej vankúšovej scény mi prišlo úprimne nevoľno. Vlastne z celého toho záveru. (12.07.2020)

Na jednu stranu snímek NEŽ SKONČÍ LÉTO důsledně následuje vzorec festivalového indie dojáku, na druhou stranu - jak vysvětluji i v textu na Poznámkách -, s jeho konvencemi si překvapivě inovativními způsoby pohrává. Až do úplného závěru například posouvá vyprávěcí těžiště a namísto osvobozující síly lehkých drog preferuje osvobozující sílu detoxu. Upřímně řečeno, za sebe bych ocenil, kdyby tento vzorec spíše překračoval, než řádil čistě v jeho mantinelech, nicméně v současném distribučním suchu může film NEŽ SKONČÍ LÉTO pro mnohé diváky představovat lákavou příležitost si na něco zajít do kina. (04.07.2020)