Posledný súboj

Opojně opulentní velkospektákl, nechtěně přitažlivý zejména pro diváky z našich lůzrů a hnojů, neboť věrně pojednává o tom, co by se asi tak společensky dělo, kdyby ve 14. století Pavel Liška vyprcal Jágrovi starou, když Jarda zrovna nebyl doma, protože někde kasíroval monarchu a uzurpátora za reklamu na Dyžonské kuře. A jak už to chodí, Jarda, prohlašující se za chitrého, cytlyvého a něšného romatyckého mylovňýka, to chce vyřešit na hřišti, Pavel, prohlašující se za neodolatelného donchujána, kterému se figurantky samy chtivě napichují na kůl, jen tak s mongoloidním výrazem čumí, no a pyjem dotčená pydlooká Margaryta #Onataky, která by měla držet piču u plotny, kojit fakany a starat se, aby nebyl bordel v hradním obýváku, prohlašuje, že jsou oba zkurvení šovinisti a už je akorát tak nejvyšší čas, aby ji nějaký ten zasraný seksuální predátor pasoval na rytířku. Až na to kňučení nad hřadovacími právy tady do kontextu díla hladce zapadá velmi kulantní a originální scénář, protože jeho autory jsou dva snad největší obrněnci současného filmového průmyslu, kteří neváhali nechat se i rovnou obsadit. No chudák Rydly! Naštěstí je to totální frajer. Nejen, že ve třiaosmdesáti rutinérsky zvládl ukočírovat velkovýpravnou historickou fresku, ale DOKONCE!!! i přinutil, snad poprvé v jeho „herecké“ kariéře, jakž takž hrát i doposud zcela prkenného Démona. Eflek naštěstí neměl moc času, asi měl už předtím sjednáno nějaké to neodkladné opíchávání botoxem, tudíž jeho menší role ochrnutého tymolínového slizáka filmu příliš neuškodila a dědu Rydlyho určitě tolik nesral. Docela úsměvně zajímavý je i historický podklad. Ať už to kdokoliv zromantizoval a zesvižnil, jak chtěl, padesátiletý Karůž si tenkrát nabrnknul třicetiletou pannu, což byla na středověk, kdy dodnes obvyklý, klérem dicktovaný společenský vkus běžně velel prcat hlavně třináctky i mladší, už pěkně plesnivá makrela (dnešní analogie zatuchlé šedesátky), o kterou by neopřel kopí snad ani ten nejzoufalejší či nejnasranější sok, protože by se mu pak kluci v šenku smáli. Vlastní souboj, mimochodem opravdu fantasticky udělaný a ani trochu nepřipomínající onu obvyklou skupinu hysterického šermu Bukanýři z Vizovic, se pak fuckticky odehrál mezi šestapadesátiletými geronty, zakovanými do padesáti kil železa. No, já bych řek, že to tehdy až tak svižně asi moc nevypadalo a že by frajeři pošli vyčerpáním nebo na kornatění už při klanění se „dívce“ svých polucí či při uvažování nad tím, kolik tak asi váží válečná sekera. Každopádně se jedná o další úžasný a vynikající Rydlyho historický velkofilm a scénografické orgie, a mně nezbývá, než si závěrem opět stařecky konzervativně a decentně povzdechnout, jaká je to, kurva, věčná škoda a degenerace, že se místo do takových hodnotných, zábavných a poučných děl dneska raději majoritně vrážejí prachy do furtdokolových dementních pičočalamád se svištícími Superbukvami pro dyslektické potraty uklízeček a řidičů hovnocuců. (29.10.2021)

Film roku. Ridley je pořád řemeslně suverénní, ale tady jsou největšími hvězdami jednak herci (z nichž samozřejmě z hlediska sympatií zanechá největší dojem křehká a současně nezlomná Comer, ale hrozně válí i slizky charismatický Driver a hlavně zjizvený ješita Damon), jednak scénář, který si Ben s Mattem zase jednou božsky opečovali. Struktura přesouvajícího se hlediska tří postav, vždy odkrývající o něco více z té jediné a nezpochybnitelné pravdy, musí vzbuzovat satisfakci jak u naratologů, hnidopišsky analyzujících procesy vyprávění, tak u ‘běžných’ diváků, kteří ale chtějí od filmu trochu intelektuální výzvy a rádi mu věnují plnou pozornost. Tři verze příběhu o jednom znásilnění, mužské ješitnosti a pýše a ženském utrpení v šílené, pošahanými pánbíčkáři řízené době, pak ústí do finále, které jsem pro jeho emocionální vypjatost a nepředvídatelnost prožíval jako už dlouho ne. Vrchol současné #MeToo tvorby, chytře využívající historické kulisy ke zvýraznění svých nadčasových myšlenek a nevyžadující příliš rozmáchlé akce k tomu, aby šlo o strhující dramatický zážitek. 90 % (15.01.2022)

„BYL JSEM V PRÁVU!“…“V PRÁVU? ŽÁDNÉ PRÁVO NEEXISTUJE. EXISTUJE JEN MOC MUŽŮ“…   Já tomu kurva nebudu dávat 4* jen proto, že vizuálně lepší historickej film nikdo dlouho nenatočil (a čert ví, kdy zase někdo natočí…). Jedna událost očima tří akterů. Takže vlastně příběhy tři. Jeden s momentkama z bitev, druhej s šukáním dvorních dam a třetí ženskej. Ten druhej mě nebral. A přitom v něm válej (a se válej) Affleck a Driver. To už ten emancipovanej a ženskej byl aspoň jinej, nevokoukanej. Dobová konverzačka, lekce z práva středověku a momentka z francouzský historie, která udělá nudu i z takový „atrakce“, jako je znásilnění. Ten film měl bejt o půl hoďky kratší. Taky opakování dříve viděnýho moc tempu neprospělo.. Ale souboj – to je kurevsky silná a emoční záležitost! Tohle jsem dlouho neviděl (a asi ani dlouho neuvidím!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „Le Dernier Duel“, kterou napsal v roce 2004 Eric Jager, neznám.  ///  Thx za titule „Petr Putna“.              PŘÍBĚH ****  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  ** (02.12.2021)

Stejným dílem silný film, jak pro mužskou část publika, tak i tu ženskou. Ze začátku možná trochu nemotorně načrtnuté, ale s přibývajícími minutami z toho Ridley Scott pod tlakem vytváří diamant. Jodie Comer a Ben Affleck adepti na spoustu cen. Běžte na to, než Poslední souboj z kin zmizí úplně. Tohle si velké plátno zaslouží. (30.10.2021)

A pak, že se už netočí skvělé velkolepé historické kousky. Ridley Scott to rozhodně dokázal. Problém je, že v kinech Poslední souboj neuspěl. Kde ovšem bude mít na růžích ustálo jsou nároční diváci. Ridleymu jsem zase jednou zobal z ruky. Sice mě malinko zneklidnily 3 trošku odlišné úhly pohledu, ale na závěr se na mě vyřítil nejlepší souboj muž proti muži za posledních několik let. Ta intenzita závěrečného duelu je zkrátka parádní. 90% (22.03.2022)