Anatomie vraždy

Velice podařené soudní drama s místy slušným nadhledem a vtipem, jindy dost dramatické a většinou hodně přitažené za vlasy (skoro vše co dělá obhajoba, nevím nevím zda by to obvzláště tehdy prošlo), které je známé na svou dobu skandálními věcmi typu "kalhotek". Především, ale se skvělými herci v čele se Stewartem, který bez problému uhraje i poměrně laciné scény kdy se musí zbytečně čertit či hrát hodně emočně. Těch 160 minut nudných není, přesto tu je pár scén, které by dnes patřily spíše na DVD do položky "Vystřižené scény". (23.04.2005)

Těžko hodnotit. Jak již bylo řečeno, film je to nesmírně ukecaný a rozvleklý, za sebe bych dodal, že mě mírně zklamal tak nějak narychlo uplácaný závěr bez konkrétní pointy. Slovní přestřelky jsou plné jazykových nuancí a pentliček, takže se vyplatí sehnat si verzi s opravdu dobrým překladem. Jamese Stewarta a George C. Scotta si s každým dalším filmem vážím víc a víc, tady se skutečně dokonale doplňují. Buď jak buď, rozhodně je to jedno z nejlepších soudních dramat, jaké jsem kdy viděl. (02.03.2010)

Tento film ma celkom prekvapil tým, že som čakal niečo trochu odlišné, niečo v štýle Columba s chytrým vrahom s premysleným plánom. Prípad je jednoduchý, vrah je známy od začiatku a nič viac prekvapivé nás nečaká. Film sa venuje skôr štýlu prednesu jednotlivých právnikov a ich presvedčovacích metód smerom k porote. Zaráža ma rozsudok, ktorý je ovplyvnený precedensom z hlbokej minulosti, čím sa dostaneme k filozofovaniu na téma americký právny systém verzus európsky. Pre mňa je vražda, ktorá nie je vykonaná v sebaobrane proste trestný čin......Inak casting sa tvorcom podaril na 100%. (24.08.2009)

Mám rád americká soudní dramata, protože jde často o snímky plné emocí, překvapivých zvratů, snímky až do konce napínavé... Svědek obžaloby, Pan Smith přichází, Dvanáct rozhněvaných mužů, Stezky slávy... Samé filmy, u nichž jsem napětím nedýchal. A pak tu je veleslavná Anatomie vraždy, o které spousta lidí mluví jako o nejlepším soudním dramatu všech dob.. a já prostě nevím proč. Ne že by to bylo špatné, herci jsou úžasní a scénář přelomový - kdo by si v roce ´59 vybral jako téma svého filmu znásilnění? Jenomže 160 minut je neuvěřitelná stopáž na to, že se asi dvě třetiny filmu odehrávají jako konverzačka v jedné místnosti. Otto Preminger neměl rád flashbacky, nechtěl dovysvětlovat, naopak chtěl ponechat prostor pro fantazii. Tomu rozumím. Svět není černobílý a i v tomto filmu je všechno jaksi pokřivené.. Hlavní sympaťák (James Stewart), takový milý starosvětský právník obhajuje člověka, který v afektu (asi?) nastřílel celý zásobník do muže, který (asi?) znásilnil jeho ženu. Hlavní "záporák" - slizký, arogantní právník - pak má dokázat, že to bylo chladnokrevně a vrah má jít do vězení. Názory se pořád překlápějí, dobří pomáhají zlým a naopak, a lidi pořád mluví a mluví a mluví bez jediného úlevného prostřihu někam jinam (o ten se aspoň trochu pokoušejí postavy sekretářky a Paulova přítele-alkoholika; ty ovšem děj nikam neposouvají a jejich osudy bohužel vyznívají do prázdna). Nakonec se co se případu týká stejně nic nevyřeší, divák i po závěrečných titulkách pořád neví, co se stalo, což je sice jako záměr zajímavé, ale po skoro tříhodinovém sledování bych ocenil nějaké jasnější vyznění. Ve filmech, které jsem jmenoval na začátku je sugestivnost způsobena tím, že divák sleduje postavy, které se perou s osudem, z posledních sil se snaží domoci spravedlnosti a zvítězit v souboji s chladným světem paragrafů. A to je právě to, co mi v tomto zajímavém, leč chladném soudním dramatu chybí... (30.03.2015)

Skvělé soudní drama, které začíná dobře, dobře pokračuje, zbytečně se nezastavuje ani nerozpitvává jednotlivé scény a u soudu se film mnohdy mění v komedii se všemi svými pichlavými poznámkami advokáta Bieglera. Jen ten konec byl zklamáním. Režisér celou dobu budí dojem, že má v rukávu schované nějaký překvapující zvrat, který nakonec bohužel nepřijde. (01.08.2008)