Místnost sebevrahů. Hater

Promyšlená a zpočátku velmi poutavá vzpoura jednoho dosud vysmívaného mladíka, se kterým brzy nebude radno si zahrávat. Vzhledem troubovitého, ale myšlenkami sociopatického studenta právě vyloučili z práv kvůli plagiátorství. Nemá moc přátel a je posedlý láskou ke krásné Gabi, s jejíž rodinou se zná z dětství. Aby se dostal na její „úroveň“, potřebuje začít vydělávat. Nastoupí do marketingové agentury, která kromě standardních zakázek dokáže i dokonale zlikvidovat kariéru i životy známých lidí. Vede ji cynická šéfová, které náš nenávistný hrdina padne do oka, protože se jeho manipulační kroky po síti záhy ukážou jako velmi efektivní. Do své nové role se naplno ponoří, rozehrává to na několik stran, včetně štvavé kampaně na kandidáta na primátora Varšavy. A tady asi nastává potíž. Měl jsem za to, že ve všech směrech nešťastný hošan, kterého všichni považují za nekňubu, bude škodit v komornějším pojetí, půjde mu hlavně o vlivnou rodinu, která ho spíš lituje/vysmívá se mu, a dívku, kterou rozhodně nepřitahuje. Jenže my se vrtáme hned v několika bolestech polské společnosti. A brzy začne (velmi) haprovat věrohodnost. Protože se nejprve začneme otírat o vratkou bezpečnost na síti, následně o zneužívání internetu k manipulaci s veřejným míněním, abychom skončili razantní radikalizací společnosti, která vyvrcholí zrůdným činem. Natočené je to skvěle, ale počáteční drive začne chtě nechtě drhnout. Nedělám si iluze, přesto je to místy dost přepálené. Výkon Macieje Musiałowského velmi výrazný. Do stropu přesto neskáču, tři až čtyři hvězdy. (30.12.2020)

Jeden z nejlepších filmů, natočený v podobném duchu. Kdy mladý patologický lhář, čerstvě vyhozený z právnické univerzity a následně zavhržen rodinou, hledá svoji vlastní cestu k moci a uznání. Jedná se o velice promyšený film, který zachycuje současné dění nejen v Polsku, ale celé Evropě. Na to pak navazují politické šachy našeho hlavního hrdiny, který se bez ostychu vypořádává se všemi překážkami pomocí dokonale promyšlené manipulace. 90% (03.04.2021)

Komasa se docela činí. Poté, co si mohl domů odnést alespoň nominaci na Oscara, tak má na kontě pokračování svého asi nejznámějšího filmu, které dopadlo v celku lépe. Spíše asi protože nejde o nějaké trochu emařské a nic neříkající drama, které je čistě psychologické dílo, kde jsou problémy puberťáků, které mohou dost nelibě vyeskalovat. Zde máme z ničeho nic film, který vypadá stejně, rozjíždí se stejně, ale nakonec má mnohem tvrdší, silnější a větší poselství. Příběh zhrzeného chlapce, který se rozhodne mstít trochu zvláštním způsobem. A to tím, že rozvrátí celou společnost. A tak nějak je zajímavé, že se film věnuje docela dost do teď nekonkrétní problematice placených trollů, což je velmi zajímavé překvapení. Film se stále v nějakých částech rozjíždí a nebo jede trochu pomaleji a mdle, ale člověk je schopen to na konci docenit kvůli celkovému vývoji postavy i situace. Člověk se trochu i pozastaví na opět odkazem na starý díl, kde se postavy dorozumívají skrze nějakou hru, což je v celku zvláštní a možná trochu laciné, ale je to forma originální reprezentace. Film ani tolik nemá s místností sebevrahů nic moc společného, ale člověk cítí odkaz. Situace i ve společnosti se změnila a možná to právě chtělo natočit takovýto film. Dokázal bych si i představit, že Komasa přijde jednou s dalším dílem. Ale možná si budeme muset počkat dalších deset let. Než se zase změní situace a něco se bude muset dít. Jisté je, že další film od Komasy bude mít dost lidí v hledáčku. A proč by ne? Za posledních deset let nenatočil nic, za co by měl být vyloženě kritizován. A za dva roky natočil dva velmi uznávané filmy, a má za sebou nominaci na Oscara. (27.09.2020)

Jestli se Komasa po tomhle nedostane do Hollywoodu, tak už nevím. Jako vstupenka by to totiž mohlo fungovat dokonale, i když v charakterové drobnokresbě chudáka lačnícího po uznání je to slabší než American Crime Story o Versacem, a v mapování navrtávání vzteku mas na sociálních sítích zase méně pronikavé a realistické než třeba Brexit. Je to vlastně ve všem "obvi", ale fakt to stačí! (07.09.2020)

Poliaci sa trafili. Chceli síce natočiť film, aby ovplyvnili politickú mienku vo svojej krajine, ani však netušili, že s témou plagiátorstva dokonale vystihnú politickú scénu svojho slovenského suseda. Tento film bol pre mňa mimoriadne zaujímavý, kým sa na scéne práve neukázala politika. Nie preto, že by som ju neriešil, ale mám rád objektívnosť a nie tlačenku do hlavy. Síce sa mi páčila ukážka, ako internetoví trollovia a celkovo ten mediálny priestor ovplyvňuje mediálnu mienku, na druhej strane všetko vlastenecké sa dnes stále hádže do jednej misky s fašizmom, extrémizmom, nacizmom. Som rád, že poľský národ vo voľbách už po niekoľkýkrát tejto masáži nepodľahol. Na rozdiel od nás. A za nezvládnutý záver musím žiaľ tiež stiahnuť pár bodov. (31.07.2020)