Místnost sebevrahů. Hater

Do nejmenších psychóz, kurvovství a hovadismu vypiplaný dramat państwowy, ve kterém opravdu není ke komu přilnout. Na straně jedné totiž stojí famózně zahraný, mimořádně slizký bezemoční sociopat, na té druhé pak překorektnělý sluníčkářský buzerant a zkurvený populistický vítač, jejichž interakce ovlivňují vychcaná Sórošovic famílie a katalogově odporná, bezskrupulózní paní Novotná z Burakryjów. Tedy něco, jako byste se v kulisách cigánské demonstrace za ztrojnásobení sociálních dávek museli rozhodnout, jestli fandit přihlížejícím tupým skinhedům nebo vypatladným levicovým smažkám z Antify. S takto rozdanými kartami dobro prostě nezvítězí, tedy nezbývá, než se prostě kochat dokonale napsanými patopostavami a promakaným dějem plným animálního zmrdství, morální pokřivenosti a šosácké debility. Zároveň také mrazivé memento pro nadcházející digitální degeneraci o zhoubném vlivu a dezinformační moci cíleně ovcujících asociálních sítí a internetů na jakékoliv kritické myšlení. Zajebisty Komasa! (03.09.2020)

Názov "Sala samobójców" je v tomto prípade absolútne neopodstatnený, keďže film neodkazuje absolútne v ničom na pôvodný Komasov film Sala samobójców spred 9 rokov. Ale odhliadnuc do toho ma heker-hejter celkom bavil - bola to zaujímavá reflexia súčasných trendov v (anti)reklame a (anti)kampani, ktorá je pomaly ale isto bežným prostriedkom v konkurenčnom boji, hoci absolútne mimo akejkoľvek fair-play. Akurát mi bolo ľúto, že to bolo miestami až príliš prehnané a nechce sa mi veriť, že by to bolo až tak jednoduché toto všetko uskutočniť, tak ľahko ako to tu bolo odprezentované. Nič to však nemení na skutočnosti, že film stál za to, a určite je to lepšie ako Komasov počin spred 9 rokov s rovnakým názvom. (02.08.2020)

Nerozumiem, čím to je ale v poslednej dobe mám naozaj šťastie na filmy, ktoré sú a rozvíjajú sa úplne iným smerom, ako som očakával. (Možno to v tomto prípade bude tým najdebilnejším popisom, aký som za dlhú dobu videl a pod ktorým som si predstavoval čosi úplne iné). Miestnosť samovrahov. Hater (ach ten názov) je snáď jedným z najlepších filmov stvárňujúcich sociopatickú myseľ (mladého) človeka. Podobne dobre sa podarilo stvárniť a obsadiť Todovi Phillipsovu Jokera Phoenixom. Musialowski je totižto bravúrnym objavom a zrovnania k fantastickému a omnoho skúsenejšiemu Phoenixovi sa vôbec nebojím. Pod režisérskou taktovkou Jana Komasy (Corpus Christi) je zrejme radosť hrať, nakoľko môžeme hovoriť hneď o niekoľkých úžasných výkonoch. Komasa je vychádzajúca režisérska osobnosť Polskej kinematografie, avšak dovolím si tvrdiť že svetového formátu. Ak bol Corpus Christi príliš lokálnym filmom a nemal ambíciu byť aj komerčne úspešným vo zvyšku sveta, Miestnosť samovrahov. Hejter je už úplne iný príbeh. Problematika polarizácie spoločnosti na pravicu a lavicu, konzervatívcov a liberálov, nazi-extrémistov a ultraliberálov a problematika dezinformácii na sociálnych médiách a nasledovný vplyv na spoločnosť ako takú, či chorú myseľ istých typov osobností sú skrátka natoľko celosvetovo aktuálne a zaujímavé, že film má (alebo mal) rozhodne ambíciu byť úspešný aj v zahraničí. Komasa ponúka pohľad do tohoto sveta skrz oči hlavnej postavy, ktorá je zároveň pozorovateľom a sprostredkovateľom rôznych protichodných názorov a napokon i hýbateľom deja. Komasa sa opäť ponoril do hĺbky mysle človeka a jeho postavy sú plnohodnotnými živými postavami a nie oba figúrkami na šachovnici šikovného rozprávača. Poliaci vládnu kinematografii strednej i východnej Európy a zrejme ich ešte dlho nikto nedobehne. Neostáva iné než tešiť sa na ďalší Poľský film ktorý mi príde pod ruku. (P.S. - to že som film takéhoto rázu spoznal vďaka Netflixu ma veľmi príjemne prekvapilo) (25.03.2021)

Bravo Polsko! Tohle je opět absolutní režisérská pecka nejen Jana Komasy, ale celého polského filmového sboru. Jan Komasa tady volně navazuje na Místnost sebevrahů z roku 2011 a opět nám, i když trošku jinak, ukazuje, jaké nebezpečí na internetu může číhat pro každého z nás. Příběh je takřka geniálně vykonstruovaný. I když víte, k čemu se schyluje, stejně jste na konci totálně v šoku. Navíc se tu asi zrodila další polská herecká hvězda. Maciej Musiałowski toho svého introvertního psychopata zahrál totiž geniálně. Má takovej ksicht hajzla, kterého byste v temné uličce nechtěli potkat. Na plátně ale s radostí... (06.11.2020)

2011ková Místnost sebevrahů byla hodně zvláštním experimentem pro úzkou skupinu diváků, zejména stejných introvertů jako byl ústřední hrdina. O 9 let později k nám připlulo pokračování, které má mnohem větší tah na branku, ve všech ohledech lepší produkční základnu a o dost dospělejší zápletku. Vzhledem k politickému přesahu jsem si nejednou vzpomněl na našeho českého Modeláře a kvůli propagaci moci současných médií i na slovenskou Sviňu. Takhle dle mého vypadá neutichající thriller. [viděno na Netflixu 6.9.2020] (06.09.2020)