Afrikou na pionýru
Through Africa on a Pioneer
VOD (4)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videá (3)
Recenzie (99)
Povedený cestovatelský dokument dobrodruhů, kteří zřejmě mají v životě víc štěstí než rozumu, neboť na tuto cestu vyrazili v mnoha ohledech až pozoruhodně nepřipraveni. Pětice motocyklistů během cesty nevytváří žádné konflikty, takže výsledný film je stejně o nich, jako o náhodných setkáních s různými domorodci. Pokud bych si nadefinoval, co vlastně čekám od cestovatelského dokumentu, tak tomu kupodivu bude blíž první film Mareka Slobodníka než všechny filmy Dana Přibáně. (Hodnocení od člověka, který dojel sice jen na Mys Dobré naděje, zato na kole slovenské značky, takže má pro podobné výzvy pochopení.) ()
Tak jestli sem dával těm posledním Trabantům 5 hvězdiček, tak fichtlům bych musel dát 7... Tohle se vážně povedlo. Je krásně vidět, jak si kluci dali práci i menším scénářem, kterej tomu však dal ty správný koule. Výběr hudby je taky o poznání chytlavější a údernější než v trabantech. Taky mi přijde taková srandovnější posádka, která to sice má celkem dost naplánovaný, ale i je tam dost punku. Nejvíc si budu pamatovat Africký gheto, kam se šli podívat, z toho jak ti "lidi" dejchaj z petky asi naftu a sou uplně mimo a pak závěrečná malárie. Nejdříf sem si myslel, že si dělaj kucí prdel, ale bylo vidět, že jim šlo o život. Oproti trfabantům je tady i mnohem důkladnější kamera, která se nebojí točit i fakt krutý věci. No a záběry z drona a do toho ta podmanivá africká hudba... Z toho sem si málem cvrknul. Fakt zatím nejlepší road dokumentofilm, kterej sem viděl - BRAVÓÓÓÓ!!!! ()
Já jim tu pětku musím nadělit. Skupina skvelých kamarátov v čele s největším pohodářem pod sluncem Markem Slobodníkem se rozhodnou po zkušenostech z trabantů udělat vlastní povoz na 50letých strojích a přejet Afriku!! Zhola bláznoství? Pro tyhle ne! 200km kde nič tu nič, klíd on ten benzín někde stejně bude. Přes vyprahlé pouště do nejzapadlejších vesniček, deštivých, blátivých cest, přes vyfetlé ghetto v Nairobi až na Strelkový mys. Se Slobodníkem zamává až nechtěná malárie a druhej Marek ´´jukebox on the feet´´ by snad roztancoval i Boko Haram..nechápu, ale fandím. :) 85% ()
Sledování v průběhu pandemie COVID-19 v autokině na nákladovém nádraží Žižkov dodalo snímku trochu jiný rozměr. O to víc jsem si asi užil tu bezstarostnou atmosféru, kterou z plátna hlavní protagonista a šílenec v dobrém slova smyslu, který dal celý projekt dohromady - Marek Slovodník, šíří. Chápu, že nebýt "trabantistů", tak by Afrikou na pionýru nikdy nevzniklo, ale za sebe musím přiznat, že mě jednostopá verze cestování paradoxně bavila více, než její dvoustopí "rodičové". Abych neuváděl jen samé osobně zaujaté vjemy, tak je třeba rozhodně ocenit výbornou kompozici záběrů, které jawisti po cestě pořídili. ()
Trabanti, ale jsou to pionýři. A čistě po africku. Když člověk vím, že už je i seriál tak význam filmu se docela ztrácí, ale kdo nemá čas, tak ocení i film, který byl nečekaně brán jako velká síla. Asi bych neřekl, že film až na pár sekvencí přináší něco nového z čeho by se sedlo na zadek. I na všechny poměry bylo nečekaně málo opravování a i málo nebezpečí. Největší bylo v tom, že není benzín a samozřejmě hnusná malárie. Takže tohle se spíš profiluje jako poctivý dokument, který je zábavný a oddechový v něčem. Jen to téma už je trochu vyšťavený a o to víc je deprimující, že něm existuje absolutní monopol jen jedné skupiny tvůrců. ()
Galéria (46)
Fotka © Marek Slobodník
Zaujímavosti (13)
- Afrika na Pionieri v číslach: 5 členov výpravy, 15151 prejdených kilometrov z Banskej Bystrice na africký Strelkový Mys, 5 mesiacov v sedlách motoriek, 10 precestovaných krajín, 360 hodín nakrúteného videomateriálu, 2500 litrov benzínu, 80 litrov oleja do benzínu, 2 zbalené náhradné motory pre prípad potreby, 2 úrazy, 2 malárie, 1 000 000 porúch a opráv, 0 zbalených báb. (Krouťák)
- Marek Slobodník dostal v Mozambiku maláriu, na ktorú v Afrike umiera ročne pol milióna ľudí. Niekoľko dní to s ním vyzeralo beznádejne a hrozilo, že cesta bude musieť byť ukončená. Pobyt v nemocnici ako aj celý priebeh choroby zachytil na kameru Marek Duranský, ktorý bol hospitalizovaný spolu s Marekom Slobodníkom s rovnakou diagnózou. (ČSFD)
- Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost. Nakonec dostali nabídku od kamaráda, který jel s prázdnou dodávkou do Itálie, že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil, že by jinak nejspíš umrzli. (sator)
Reklama