Afrika na Pionieri

Velmi povedená dokumentární prvotina sympatického banskobystrického motorkáře. Na rozdíl od Přibáňovského žlutého cirkusu, plného poruch a oprav čmoudících bakelitových střepů... a poruch a oprav jejich oprav... a poruch a oprav oprav jejich oprav..., Marek Slobodník coby scénárista i režisér v jedné osobě žádným cirkusákem není, jeho dokument je mnohem poutavější, protože poruchám a opravám malých jednostopých dvoutaktů nevěnuje zdaleka tolik pozornosti, ale divákům dává možnost zblízka poznat země, kterými výprava projíždí, a díky různým nepřipravených setkáním, také zajímavé lidi, kteří v nich žijí. Velmi dramatické jsou zejména chvíle s vážnou nákazou malárií, která výpravu postihne a účinná a nezištná pomoc, které se nemocným nečekaně dostane. Za momenty úsměvné i dramatické, za obsahovou i technickou stránku dokumentu a za nezdolný optimismus dávám plný počet. (28.03.2022)

Existuje-li v současné době overtourismu a zvyšujících se globálních sociálních rozdílů a z toho vyplývajících migračních vln, zbytečnější typ dokumentu, je to cestopis bílého Evropana. V Česku a Slovensku nicméně vymysleli lišáckou metodu, jak si onen cestopis obhájit jakožto staromilské nebezpečné dobrodružství a to tím, že se limitují archaickými dopravními prostředky. Skrze to naberou sponzory na cestu, pro ty pak musí natočit dokument z výpravy, kde jsou jejich značky vidět a zbytek lidí jsou konzumenti motivačních videí a těch pár Othellů, co se na tyhle věci dívají, aby byli zkrátka v obraze. Ať už to jsou trabanty, tatry, nějaký zarezlý motorky a vůbec, výsledek je stejný - je to pořád cestopis, akorát obohacený tím, že se jim každou chvilku vysere technika. Jedinou spásou by pak mohlo být charisma zúčastněných (což je věc, která pro mě zachraňuje Přibáň), nicméně v tomto případě to padá na hubu šíleně, protože zdejší cestovatelé jsou... no prostě hrozný Slováci. Permanentně se tam mátožej jak rozmazlený děcka v zoo, nejsou schopný se naučit alespoň základní fráze jazyka země do který jedou, zato když mají možnost, tak si vezmou od místního misijního kněze jídlo, které má pro místní bezdomovce a ty pak s ním jdou nakrmit jak kůzlátka v lesoparku, u čehož rozumují "Keby alespoň nefetovali..." Bože v tý bandě nechybí ani nesnesitelnej týpek, co hraje na ukulele! Ze stránky formy je to hodně lo-fi, protože krom obligátních dronových a gopro záběrů (zííív uááá) má většina obrazů nezajímavý kompozice a je hrozně halabala na sebe nastříhaná, což ještě vyniká v pitomém využití hudby, kterou objevíte v jakékoli hudební databance pod tagy "africa" a "adventure". Poslední kapka vody do pančovaného benzínu je pak ten fakin overvoice, který zní jak z nějakého korporátního team buildingového videa a regulérně jsem během něj zjistil, že mi ve filmu chybí Adam Lelek. Ale dozvíte se z něj něco o tom, že svoboda je důležitá a pro všechny. Jsem zvědavej, kam se tyhle cestopisy se sebelimitujícími výletníky nakonec dostanou, nicméně nemůžu úplně slíbit, že až někdo zase bude natáčet, jak jde pěšky do Pekingu se zavázanejma tkaničkama nebo napříč Nepálem na kolečkových bruslích, budu u toho. V jeho vlastním zájmu. (12.08.2020)

Partia z Banskej Bystrica zažíva podobný tip "dobrodruženia" ako českí kolegovia s ich Trabantem. Aj koncepčne to stavajú na podobných základoch, akurát konkrétne výstupy sú jedinečné a originálne. Otázka však znie, či trucovaním a zámerným vyhýbaním sa "ľudnatejšími a komerčnejšie dostupnými miestami" si odvážlivci nevytvárajú rovnako sebestredný kult ako ľudia, ktorí cestujú kvôli fyzickému oddychu na tzv. bezpečnejšie a stavanejšie miesta. Uvidíme, predpokladám, že vyjde niekoľko volumes a pokračovaní, rozpočty sa budú zvyšovať, takisto fanbase a povedomie okolo partie. Trend je jasne nastavený a len dúfajme, že aj ďalšie časti budú svieže na historky, techniku spracovania a samotný elán. (04.09.2020)

Cesta na Pionýrech byla ještě chytlavější než všemi dosavadními trabanty, ale spíš to bude tím, že je to novější dokument, který má zas o něco lepší kameru a víc zkušeností účastníků. Jako vždy se dovíme relativně málo, ale koncept je spíš o svobodě, odvaze a dobrodružství. Tohle už jsou hodně silné 4 hvězdy. (24.04.2022)

Nádherná reklama na svobodu organizována Marekem s příznačným příjmením a partou jeho sympatických pankáčů. Tam, kde se z trabantů v posledních letech stala vysoce organizovaná záležitost s přesnými termíny a otravnými cestujícími spěchajícími, aby stihli být u porodu, protože bez jejich účasti se škvrně nenarodí, tak tam pionýři zaujmou svojí svobodou a nesvázanýma rukama. Z tohoto úhlu pohledu je to tedy rozhodně lepší než žlutý cirkus. Dalším skvělým rozhodnutím byla zvolená destinace. Afrika bude vždycky naprosto jednoznačně nejzajímavější destinací. Je tam tolik nevyzpytatelností a nebezpečí, že žádný jiný kontinent tomu nemůže konkurovat. Jsou to velcí frajeři, že si na něco takového troufli. Záběry jsou opravdu delikátní a jako dokument o Africe to má prostě úplně všechno a kluci zachytili černý kontinent v plné komplexnosti. Nesmírně sympatický mi byl všudepřítomný humor i naprosto dokonale svobodný přístup zúčastněných. Úplně na vás dýchla ta nádherná atmosféra z toho sálající. Přesto je všechno oblečeno do naprosto profesionálního kabátu a ani po technické stránce si netroufnu mít výtky. Nejsilnějším momentem pro mě osobně ovšem byla vsuvka s malárií a nezištná pomoc tonoucím od portugalského páru. Tam se přiznám, že mi i slzička ukápla (přestože jsem tvrdý borec), když jsem viděl, jak vypadají poslední zbytky andělů současnosti. Moc rád uvidím další výpravu v této sestavě, protože to je prostě naprostý strop cestovatelských dokumentů. Přesně o tomhle to celé je. Ta vášeň Mareka a spol je úplně inspirativní a vtahující. (12.04.2020)