Černý narcis

Příběhově jde o trochu lacinou variaci na generické exotické příběhy, které ve čtyřicátých letech tvořily nezanedbatelný námětový repertoár hollywoodských studií (kdo by si při té příležitosti nevzpomenul na Mazaného Filipa - "Lidi po tom teďka šílej - Čína, Buddha, exotika, medicínmani, mandaly... Jmenuje se to 'Usrana Nasrata'."). Přičemž psychologizace ženských postav zploštěná na potlačovanou sexualitu (sestra Ruth se z toho návalu vysublimovaných pudů orosila natolik, že zůstala zpocená až do konce filmu) dává vzpomenout na popularitu freudiánské psychoanalýzy. Ani jedno z toho ale nepovažuju za výrazné negativum. Myslím, že milovníci klasické éry, mezi něž se počítám, tenhle druh naivity považují za základní kámen dobového vyprávění. Po ostatních stránkách je film vypiplaný, ať už jde o skvělou práci s mizanscénou a kompozicí, nebo o působivé používání technicoloru. Skutečně lze dobře rozumět tomu, proč organizátoři LFŠ zařadili film do technicolorové sekce, protože režiséři z filmu v tomto ohledu vyždímali, co se dalo. Konec snímku pak dává jasně na srozumněnou, že jde o britskou, nikoli americkou produkci. (05.08.2015)

Od DUA režisérov Powell / Pressburger, som už niečo to videl, zatiaľ nič také, čo by ma dostalo do kolien, aj keď Black Narcissus oplýva krásnou malebnou oscarovou kamerou, Jacka Cardiffa, nádhernými Deborah Kerr a Jean Simmons, či samotnou témou mníšok vysoko v himalájskych kopcoch, kde sa snažia prebudovať palác na priaznivý úžitok pre miestnu komunitu, tak jedna zo sestier sa zblázni, očividne jej neprospieva nadmorská výška ? Vo filme sa nič výnimočne nedeje, a to musím automaticky ubrať z hodnotenia, ak nepočítam niekoľko flashbackov sestry Clodagh, keď bola ešte po uši zamilovaná, ale jej láska nebola obojstranná. Powell s Pressburgerom majú niekoľko užitočných tromfov, ktoré by som si viac vážil, zatiaľ nemám možnosť ich zhliadnuť, ale príde ten čas. Deborah Kerr si vychutnávam len v retrospektívach, lebo inak je od päty po uši zahalená vo svojom dennodennom úbore, ale aj tak je to z jej strany - fantastický výkon, i SABU je zvláštny druh herca. Vyzdvihujem v prvom rade - atmosféru a výpravu, kameru som už spomínal, keď spojím všetky tieto faktory do hromady, tak sa môže jednať o špičkový film, ktorý používa výnimočné uhly kamery ! (10.07.2016)

K tomu filmu jsem si, nevím proč, vytvořil astronomicky vysoká očekávání, kterých snad ani nemohl dostát - a ve finále mi nabídl něco úplně jiného, než v co jsem doufal. Pomalá psychologická anabáze, krajně oproštěná od skutečně tísnivé atmosféry, po níž přitom zasazení do odlehlého horského kláštera přímo žadoní. Tolik zmiňovaná kamera Jacka Cardiffa je samozřejmě krásná a záběr u zvonu patří k těm nejlepším, jaké kdy vznikly, ale skrze to poutavé vizuální pozlátko jsem nemohl proniknout k překvapivě něžné a teskné kostře - vadilo mi hlavně dost statické divadelní zpracování a necítil jsem potlačované emoce, které měly být klíčové. Rád bych to určitě někdy viděl na velkém plátně v pěkně potemnělém kinosále, prozatím převažuje nepochopení a také ironický úšklebek nad hrozivým cirkusovým kostýmem jinak charismatického Davida Farrara.. 70% (30.06.2020)

Sánka dole. To, že od Powella s Pressburgerom môžem očakávať vizuálny skvost mi bolo jasné už z ich predchádzajúcich prác. Ale, že sa im podarí ma zmiasť aj emočne, tak to som nečakal. Majstrovské dielo plné prekrásnych obrazov, potláčaných (ale o to intenzívnejších) emócií a silnej symboliky. A keď sa to v poslednom akte prehodí do psychohororu, tak je to ešte lepšie. Po remeselnej a technickej stránke jeden z najlepších filmov (nielen) svojej éry, ktorý je myšlienkovo inšpiratívny a príbehovo strhujúci dodnes. 10/10 (07.11.2020)

Výprava je opäť, ako sme u dua P+P zvyknutí, majestátna a vynaliezavá. Niektoré zábery berú dych, predovšetkým ten pohľad, ktorý vidíte na plagáte a zopakuje sa vo filme viac krát. Možno je Black narcissus scenáristicky najvyspelejším dielom tohto dua a najmenej naivným, aspoň z toho, čo som videl, napriek tomu mi film príliš nesadol. Pôsobil dlhším dojmom, aj o hodinu dlhší Plukovník Blimp mi ubehol rýchlejšie a v spoločnosti hysterických jebtišiek som sa necítil tak dobre, ako by som sa v tom "hrade" na vrchole Himalájí cítil bez nich. Čakal som obšírnejšie ukončenie línie s Jean Simmons a k tým šortkám len toľko, že Deana tento rok prekonal Wawrinka so svojimi oranžovými šortkami na French open. Ale nečudujem sa, že sa z takto oblečeného chlapa tie ženské zbláznili. (08.11.2015)