Chicago

Chicago síce nie je obsahovo natoľko úchvatné, emocionálne a načinčané ako Moulin Rouge, no je dokonalé v iných aspektoch aj napriek tomu, že motivácie a konania postáv zostávajú v rovine povrchnosti a pretvárky. Práve to drsné vystihnutie obdobia, práve to odmerané pojatie príbehu dodáva snímke osobité kúzlo. A emócie nečerpá z chladného príbehu, v ktorom sú postavy divákovi úplne ukradnuté, ale z tých strhujúcich vášnivých choreografií, plných zvodného podmanivého jazzu. Famózne elegantný, oduševnený muzikál a jeden z mála filmov, pri ktorom mi nevadí, že som s hlavnými postavami nebola stotožnená. (29.01.2012)

Jestlipak víte kdo byl první právník, ze kterého se mi zvednul kufr? And the winner is...Richard Gere, respektive jeho Billy Flynn. Potlesk za skvělá taneční čísla a hudbu, příběh je přece jenom vedlejší, že ano. A jestli jsem pochyboval, zda je správné dát Oscara za tanec a vzhled úchvatného vampa, tak se Catherine omlouvám a jdu si ještě jednou pustit ještě úchvatnější Cell Block Tango;) Už se staly mnohem, mnohem větší křivdy. Navíc, setkání Roxy a Velmy na konkurzu byla scéna úžasně dojemná, možná lepší než poslední číslo filmu. A třešnička na vrchol - Lucy Liu;) Ale přes to všechno...šest Oscarů?? (03.01.2006)

Chicago patří k filmům, které se snad ani nemohou vyloženě nelíbit, potažmo házet do odpadu, přesto však tento snímek nenabídne prakticky nic nového/inovativního a divák se po čas projekce pravděpodobně neubrání pocitu nudy. Strhujícím způsobem natočené taneční scény v kabaretech nepokryjí poměrně tristní scénář a hlavní zápletku filmu. Výtečné herecké výkony jsou plně na místě a především herci tvoří motor filmu, který by bez nich trpěl syndromem nudy ještě o trochu více než by bylo zdrávo. (26.10.2003)

Mrtvý film. Relikvie vytažená z minulosti, jejíž oceněním Akademie ukázala, že hledí víc dozadu, než aby zvládla pochytávat to nejnovější. Chicago má styl, slušně zrežírované hudební výstupy a jako ozvěna éry klasických divadelních muzikálů (s oddělenými dialogy od zpěvu a okázalými přechody na divadelní prkna) rozhodně neurazí, jeho vznik by šlo ovšem klidně datovat o třicet let nazpátek. Energie schází, vítězí naškrobená elegance a krotký cynismus. Už po šesti letech vyšeptalý oscarový triumfátor. (02.01.2009)

Vlastně jen triumf na oscarovém poli mě nalákal na tenhle jinak trochu podceňovaný muzikál, ale rozhodně toho nelituji. A to jednak díky příjemně humornému příběhu převážně z vězeňského prostředí, který nešetří černým humorem a dobrá nálada z něj přímo srší. A pak hlavně kvůli hereckým výkonů a tanečním choreografiím, které jsou v podání všech zúčastněných na jedničku. Catherine Zeta-Jones, Richard Gere i John C. Reilly podávají dost možná své životní výkony a zmatený kukuč Renée Zellweger, která zřejmě pořád nevyhnala z hlavy střelenou Bridget, sem perfektně pasuje. Když navíc bereme v potaz i hudbu Dannyho Elfmana, kostými nebo kulisy, ten oscarový úspěch zase takovou ostudou nebude... (12.07.2012)