Chicago

Na Chicago jsem se díval čistě kvůli všeobecnému filmovému přehledu, muzikály jinak opravdu nemám rád, ale musím připustit, že tohle nebylo tak špatné, vůbec ne. Catherine Zeta-Jones předvedla obdivuhodný výkon, vypadala sexy, působila sebevědomě, taneční i pěvecké kreace zvládla bez chyby a k dokonalosti už ji chyběly jen ty delší vlásky. Renée Zellweger vypadá vedle ní tak trochu jako ošklivka, ale herecky nezůstala o moc pozadu a to je hlavní. Nejvíc se mi určitě líbila scéna z vězení, ta měla náboj, ostatní byly tak trochu ucajdané, povětšinou písničky, které mi nic neříkají a člověk aby už odpočítával minuty do konce. Moulin Rouge byl zpočátku zábavnější a u konce emocionálně silnější, přesto by však muzikáloví fandové rozhodně neměli být zklamáni. Jedná se o propracované dílo, u kterého Oscary, vyjma toho za nejlepší film (!!), s přihmouřeným okem dokážu pochopit. 7/10 (30.07.2008)

Chicago patří k filmům, které se snad ani nemohou vyloženě nelíbit, potažmo házet do odpadu, přesto však tento snímek nenabídne prakticky nic nového/inovativního a divák se po čas projekce pravděpodobně neubrání pocitu nudy. Strhujícím způsobem natočené taneční scény v kabaretech nepokryjí poměrně tristní scénář a hlavní zápletku filmu. Výtečné herecké výkony jsou plně na místě a především herci tvoří motor filmu, který by bez nich trpěl syndromem nudy ještě o trochu více než by bylo zdrávo. (26.10.2003)

Scénář: Bill Condon .. Výborná muzikálová freska z neklidného Chicaga dvacátých roků minulého století. Vypráví jednoduchý příběh o rychlém a snadném nabití popularity a zároveň o její pomíjivosti .. ovšem skvěle zpracovaný a zahraný s místy velmi dobrým hudebním/písňovým doprovodem. Na film roku to sice nestačí (akademici perlí), ale režie je nápaditá a herecké výkony přesvědčivé včetně mini role Luci Liu, jenž mě příjemně hřála u srdce.. (20.10.2005)

Jestlipak víte kdo byl první právník, ze kterého se mi zvednul kufr? And the winner is...Richard Gere, respektive jeho Billy Flynn. Potlesk za skvělá taneční čísla a hudbu, příběh je přece jenom vedlejší, že ano. A jestli jsem pochyboval, zda je správné dát Oscara za tanec a vzhled úchvatného vampa, tak se Catherine omlouvám a jdu si ještě jednou pustit ještě úchvatnější Cell Block Tango;) Už se staly mnohem, mnohem větší křivdy. Navíc, setkání Roxy a Velmy na konkurzu byla scéna úžasně dojemná, možná lepší než poslední číslo filmu. A třešnička na vrchol - Lucy Liu;) Ale přes to všechno...šest Oscarů?? (03.01.2006)

Nesmyslné herecké a scenáristické oscarové nominace si podávají ruku s technickou brilantností ve stominutové zábavě, která uteče jako voda. Hudba je v čele s chytlavou hitovkou All That Jazz perfektní (mám rád jazz), taktéž choreografie tanečních výstupů je pozoruhodná, z nichž nejvíc mě upoutaly novinářské "loutky" na šňůrkách se skvělým výstupem příjemně překvapivého Gereho a Zellweger. Ta, stejně jako Zeta-Jones, velmi dobře zpívá, skvěle tancuje, ale bohužel také předvádí svůj omezený herecký rejstřík s polohou č.1 - "blbka Bridget". Ve výsledku jsem měl pocit, jakobych seděl v nějakém přepychovém chicagském klubu, sledoval v rámci představení o dvou vražedkyních a jednom chamtivém obhájci jeden jazzově-taneční výstup za druhým a ignoroval fakt, že celé to bombastické pozlátko maskuje chatrný scenář a nevzrušivost zápletky. Hlavně, že se oči a uši popásli. A ještě k tomu nalévali skvělé šampáňo..... (14.07.2006)