Chicago

První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. (07.03.2018)

Musím se přiznat, že zrovna muzikálový typ nejsem a jazz moc neposlouchám. (Poznámka 21.1.2007 - jazz momentálně patří mezi moje nejoblíbenější styly a muzikály miluju :-) Přesto jsem v Chicagu z neznámého důvodu našla jeden ze svých nejoblíbenějších filmů. Taneční scény jsou perfektní, výprava filmu a herci jakbysmet. Nejvíc a hodně mile mě překvapil Richard Gere, který byl v roli brilantního právníka podával jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů za celou kariéru. Poznámka 13. února 2008 Od ledna 2006, kdy jsem psala první verzi tohoto komentáře - všimli jste si, že ho doplňuju průběžně po 12 měsících? - uběhlo už hodně času, během kterého jsem si tento muzikál jen ještě víc zamilovala. Že je bez emocí a romantického nádechu tak obdivovaného v Moulin Rouge? Asi se budte divit, ale právě tou chladnokrevností protkanou černým humorem u mě boduje. Atmosféra Chicaga je neuvěřitelně podmanivá a herecké obsazení snad režisér ani lepší najít nemohl. A hudba... Když řeknu, že zatím z pěti představení tohoto muzikálu v plzeňském divadle jsem byla na dvou - orchestr "na živo" skutečně stojí za to - mluví to snad za vše :-) (29.01.2006)

Mrtvý film. Relikvie vytažená z minulosti, jejíž oceněním Akademie ukázala, že hledí víc dozadu, než aby zvládla pochytávat to nejnovější. Chicago má styl, slušně zrežírované hudební výstupy a jako ozvěna éry klasických divadelních muzikálů (s oddělenými dialogy od zpěvu a okázalými přechody na divadelní prkna) rozhodně neurazí, jeho vznik by šlo ovšem klidně datovat o třicet let nazpátek. Energie schází, vítězí naškrobená elegance a krotký cynismus. Už po šesti letech vyšeptalý oscarový triumfátor. (02.01.2009)

Výpravné, pestré, vtipné, nemorální, až zvrhlé - co víc si přát? Snad jen aby tam nehrál Richard Gere. Ale to jej jen můj problém, on se vlastně do rolí bezskrupulózních právníků docela hodí. Naopak velmi příjemným překvapením byla pro mě Renée Zellwegerová - tu jsem dřív neměl nijak rád, ale teď už ano. Co se hudby týče, je výborná (i když tento styl nemusím) Číslo s "oživlými dřevy" mě dostalo:) (15.04.2003)

Snímek má osobité vizuální pojetí a skvělé písně. Příběh příliš překvapivý není, z herců je jasně nejlepší Jonesová a hned za ní Latifahová. Gere podává rozhodně jeden ze svých nejlepších výkonů, ale taneční čísla mu jdou jen tak tak a Zellewegerová ve svém výkonu až příliš kolísá. Potešilě mě menší role Lucy Liu... (16.05.2003)