Zlá výchova

Keď sa dá na režiséra spoľahnúť, tak je to pre diváka veľmi príjemný pocit. Almodóvar je presne ten prípad. Už to nie sú tie pod predkožku sa zarývajúce zázraky typu Spútaj ma, Na dno vášne alebo Všetko o mojej matke. Ale kto by už len po týchto takmer geniálnych výkonoch čakal ďalšiu akceleráciu? Ja nie, mne úplne stačí, že mi Almodóvarove posledné filmy robia dobre... Ani nemám čo dodať, je to presne tak - robia mi krásne a úplne obyčajne dobre! Ideálny, inteligentný relax, kedy sa jedným kútikom úst neprestávate usmievať, špičkou jazyka labužnícky mľaskať a v nestráženom momente možno aj vypustíte nejakú tú slzu... Osobne si dosť cením tieto návraty do dôverne známych vôd a nejaký ten úplne nový prameň mi nijako mocno nechýba. I keď ...no, rád sa nechám prekvapiť. Pretože na Almódovara sa dá skrátka spoľahnúť!!! [70%] (09.09.2005)

Konečne som sa ohodlal poztieť si nejakého Almodovara a Zlá výchova určite nebola zlá voľba. Bizarný svet, prekvapivá forma, jednoduchý príbeh. Napriek jednoduchosti je však príbeh rozprávaný komplikovcane a núti premýšľať. Film postupne dávkuje prekvapenia, len konečná vysvetľovačka mohla byť trochu kratšia. Zaujímavé a originálne podané... (07.02.2007)

Dúhová variácia drámy s kriminálnym podtextom. Všetko podstatné sa odohralo v detstve, stará láska nehrdzavie ak ide o totožnú dušu. Identita totiž nie vždy jasná býva, no jasné je, že pod sukňou, šatami, či gaťami sa u Pedra vždy len penis skrýva. Pastelkovo krásne vyvedená spomienkovo-formatívna telenovela s autobiografickými črtami. Meno režiséra, zvolené trans/homo postavy a spôsob rozprávania ju predurčujú návštevníkom filmových klubov, sympatizantom a aktivistom ľudskoprávnych mimovládnych organizácií. Žiaľ, či už ide o melodrámy alebo o tieto kvázi hitchockoviny, vždy je to len na úrovni telenovely. Lepšej alebo horšej. U Almodóvara ide v podstate vždy o konštatne nízku myšlienkovú úroveň, bohato zachraňovanú prepiatymi farbami a celým tým LBGT podtextom, pričom práve uvedené záležitosti režiséra i jeho dielo často umelo vyzdvihujú, ako by išlo o nejaké hóch umenie. Pričom ide len o pekné farbičky, kolorovaný povrch. A za ten si zaslúži film maximálne 30%. (29.01.2013)

Almodóvar didaktický. Chybí tradiční komediální nadhled, protože téma je vážné. Skrývaná a potlačovaná homosexualita či zneužívání bezbranných za duchovními zdmi plodí pokřivené duše a vztahy. Svobodně milující se homosexuálové a transsexuálové prožívají lásku jako heterosexuálové, jen se liší v tom, že dvě mužské sexuality budují vztah jinak než mužská a ženská sexualita dohromady (viz scéna u bázénu snažící se tuto odlišnost vyjádřit). Pro heterosexuála je tento film obtížně uchopitelný tím, že ukazuje vášně lásky uprostřed odlišné komunity (ve filmu neuvidíme skoro žádného hetero). Pro mě za tři hvězdičky (film nedosahuje kvality citovaných filmů - viz plakáty na zdech multikina: Double Idemnity aj.) - tu čtvrtou dávám za nutnost vzniku takových filmů ukazujících "odlišnost" ve své normálnosti, která vlastně není ničím odlišná. Rozhodně bych tento film pouštěl dokola lidem, kteří jsou naplněni nenávistí ke všemu, co nemyslí a nemluví jako oni (i když Roman Joch, poradce premiéra Nečase, říká své nenávisti konzervatismus). (23.08.2010)

Almodóvar nás ve své osobní zpovědi provází bizarním barevným homosexuálním světem, kde jsou církevní prohřešky vyobrazeny s takovou samozřejmostí, jako že slunce zapadá na západě, Režisér záměrně neuhýbá kamerou při erotických scénách, naopak provokuje. Přes pestrost barev a explicitní scény se jedná o příběh (mozaiku příběhů) chladný jako kamenné sklepení, příběh, kde jsou prakticky všechny postavy svým způsobem záporné a příběh, kde je sex a není láska. (25.11.2012)