Riders in the Sky
Réžia:
Jindřich PolákKamera:
Jan NěmečekHudba:
Evžen IllínHrajú:
Jiří Bednář, Jiří Hrzán, Svatopluk Matyáš, Elsie Randolph, Joan Seton, Charles Cameron, Jana Nováková, Gunter Schoß, Winston Chrislock, Vojtěch Holý (viac)Obsahy(1)
Na jeseň roku 1942 sa v posádke bombardéru stretávajú prvý pilot Čechoslovák Pavel (Svatopluk Matyáš), druhý pilot Angličan Frank (Josef Váša), navigátor Angličan George (Vojtěch Holý), telegrafista Kanaďan Tommy (Winston Chrislock) a palubní strelci Študent (Jiří Bednář) a Prcek (Jiří Hrzán), obaja Čechoslováci. Po úspešnom nálete na Düsseldorf sa vracajú na základňu, no posádka druhého lietadla už nemala také šťastie a musela núdzovo pristáť na mori. Naopak, na ich letisku pre zmenu núdzovo pristála poľská posádka... (RTVS)
(viac)Recenzie (343)
Nemám rád filmy, kde se vypráví o letcích jako o novodobých rytířích oblohy. Tady to tak prezentováno není, posádka je vylíčená , jako skupina lidí, kde sice každý mluví jiným jazykem, ale všichni si rozumí, protože jsou ve válce a atmosféra je přátelská. Na začátku se ocitneme ve válce a naši hrdinové ji přežijí = život jde dál a nekouká se na následky, protože se jede na zábavu a člověk může být alespoň na pár hodin opilý, zamilovaný prostě nemusí myslet na smrt. Piloti jsou jenom lidé a mají normální potřeby - proto průjem chodí v obzvlášť nečekaných okamžicích :-) Jakmile je ale Študent zraněn, vidí život v prostředí nemocnice plné zraněných, kryplů a nálada je na bodu mrazu, mladické nadšení z války je pryč a smrt je tak blízko. Mluva se tu neřeší a Prcek ukazuje, že národ v té době také mluvil ,jak mu zobák a narost. Prcek hraný Jiří Hrzánem je postavička, která potěší českou duší v cizím státě, je taková čecháčsko-lidská ( všichni mi můžete políbit prdel :-) a zásadně mluví na všechny česky, protože jazyk se nikdy nenaučí :-). Pohled na válku střízlivýma očima ale i lidským pohledem. ()
Proč se u nás i v dnešní době netočí podobné filmy, namísto toho to jsou samé braky - komedie s infantilním humorem apod. Nebeští jezdci to je válečné drama v pravém slova smyslu. Film s noblesou a skvělými herci, může se to někomu zdát fádní, ale tohle je film o válce, žádné hrdinské činy, jen se každý chová tak, jak by se skutečně zachoval. To je právě to, co se v dnešní době netočí a když se to natočí je z toho každý paf. ()
Pozeral som Nebeských jazdcov z pohľadu dnešného diváka, čiže som nepremýšľal nad tým, čo ten film vo svojej dobe znamenal. No a asi preto nie som schopný mu udeliť plný počet. Spočiatku ma príliš nebavil, nie som fanúšikom onej hrdinskej, i keď nie patetickej a národniarskej oslavy domnienky, že my sme boli tí správni chlapi na svojom mieste a bez výnimky. Stále nie som uzrozumený s tým, že letci, zhadzujúci bomby na mestá sú stopercentne kladní hrdinovia. Lenže postupne prichádzali stále silnejšie a silnejšie scény a aj z Nemcov sa stali nakoniec ľudia, nielen anonymné zlo v lietadlách. Nakoniec potešila aj dramaturgia a odklon od klasicky rozprávaného príbehu, čím sa Polák priblížil realite. ()
Tomuto snímku tleskám! Je to zasloužená pocta vyzdvihující hrdinství letců RAF za 2. světové války. Je to nejlepší válečný československý film, vrcholné dílo Jindřicha Poláka jemuž novější Svěrákův snímek Tmavomodrý svět nesahá ani po kotníky ( ikdyž nutno říci, že oba snímky se vydaly jinou cestou ). Snímek zde ukázal skutečný ( tehdejší) život československých letců ve službách Anglie. Je to dostatečně přesvědčivé, sugestivní a strhující. Výborný výkon ( životní ) tu podává Jiří Hrzán ( škoda jeho předčasného konce ) , ale i Jiří Bednář a vlastně všichni zůčastnění. Všichni hrají až překvapivě civilně, což snímku pouze prospívá! Režisérovi Jindřichu Polákovi se zde podařilo namýchat výborný kontrast mezi výcvikem letců, válečnými scénami a " obyčejným životem " letců. Opravdu parádní snímek a jediná skutečná pocta našim válečným leteckým hrdinům! S nesmírnou radostí uděluji tomuto snímku plné hodnocení! ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (35)
- Premiéra filmu vyšla na rok 1968, ale kvůli místním událostem se posunula o měsíc později, než se původně zamýšlelo. (RadimFišer)
- Poslední záběr z potápějícího se letadla musel být natočen na moři. Štáb dostal povolenku do NDR, kde se natáčelo poblíž ostrova Rujána asi jeden týden. (RadimFišer)
- Přestavbu Li-2 na „Wellington“ potom mnozí okomentovali: „Je to unikátní výtvor, dopravní letoun zkonstruovaný v USA, postavený v Sovětském svazu, konvertovaný v Československu, aby představoval britský bombardér... a vybavený německými kulomety!“ (Houmr_9)
Súvisiace novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (viac)
Nafta v plicích. (.......................................................................................) //Dodatek aneb něco zbytečných slov pro Beastmastera: Ve svém průběhu průměrný až lehce nadprůměrný sympatický film, silný dvojím: Zaprvé už tím, že byl natočen, kdy a proč byl natočen a jak přistupuje k tématu. Což bych vše shrnul jako „integrální kontrastnost“, míněno následovně: Napětí mezi názvem, opakujícím se „hrdinským“ hudebním motivem a prostou skutečností, že ti kluci dobrovolně chcípali za svobodu vlasti a celé Evropy na jedné straně a jejich nesmlouvavým zobrazením jako obyčejných „neuvědomělých“ vojclů, se vším, co k tomu patří (a co netřeba vykládat nikomu, kdo byl na vojně) (čemuž je zase jinak kontrastní epizoda se zrcátkem) na druhé straně, dodávající poctě těmto národním hrdinům zvláštní a velmi silnou působivost (čímž se vymyká nejen dobově propagandisticky idealistickým hrdinským epopejím, nýbrž i obecně retušovacím tendencím pohledu na národní hrdiny, srov. Tmavomodrý svět), je situováno (totiž to napětí) ještě jako jeden z členů napětí dalšího, vnějšího, jež vytváří s tím, co všechno po roce 1948 konotovalo s pojmy „anglán“, „angličtí letci“, „311. peruť“ apod., a že tato tématika byla vlastně tabu. K dosavadnímu mi stojí za připomenutí neokázalost zmíněného hudebního motivu a scéna na tancovačce, když anglický band povstane a HRAJE DÁL, nebo kontrast rozdělování dědictví (David se koupe) a salutování (Kdo? Tomík.). Zadruhé je tento film silný svým závěrem (SPOILER): Ta finální situace zdaleka není jen morálním protiválečným výkřikem; vzhledem k celému dosavadnímu průběhu (především vzhledem k tomu, co ve filmu není, co netématizuje, čeho si nevšímá) působí jako facka, jako šok, jako přechod do jiné dimenze. Najednou se nacházíme v úplně jiném patře skutečnosti, což platí doslovně. Až dosud se vše střídavě odehrávalo na zemi a ve vzduchu: země je zázemí, pohodlí, bezpečí, život, odpočinek. Ve vzduchu probíhá boj a neustálá hra se smrtí. Tu potom představuje moře. Kdybychom po sestřelení našich chlapců viděli prostě jen jejich pád do moře a smrt, bylo by vše „v intencích“. Jenomže tím se nekončí, pohled je přinucen do této nemožné dimenze, v níž jsou s nepřítelem „na jedné lodi“. Pád do moře tak vytváří přeryv, jímž posledních pět minut odsouvá celý předešlý film kamsi do zadní komory paměti, najednou vidíme celé dění jaksi zespoda (kterýžto dojem je podpořen i tím, že v dosud dvojjazyčném filmu náhle zní němčina). Tedy ještě jeden, a sice naprostý, kontrast. Snad způsobem, jakým se dívá kamera nebo nevím čím (nerozumím těmto věcem) zasahuje film diváka (mne) podivnou atmosférou této scény; nemám samozřejmě pocit, že „jsem tam s nimi“, obestírá mě to však něčím tajuplně známým. Jakobych už někdy sám byl takto ve člunu na pustém moři, sám se soudruhem nepřítelem.// KONEC SPOILERU (Poznámka k Hrzánovi: Škoda, že nemá víc silných filmových rolí než jednoho retarda a jednoho kašpara. I po zhlédnutí Nebeských jezdců nicméně zůstává Hlídač největším filmovým Hrzánem, to je bez debaty.) () (menej) (viac)