Takí sme boli

Sydney Pollack měl v sedmdesátkách úžasný žánrový rozptyl: western, krimi, paranoidní thriller, romantika. A ta v ´Takoví jsme byli´ funguje skvěle, stejně jako peprné dialogy a vůbec je na co koukat a co poslouchat. Já měl ale problém -velký problém- s tou politickou orientací Katie, mladá holka co má doma plakáty Lenina a obrázky Stalina (v rámečku) uff s tím jsem fakt bojoval (!) asi toliko k záporům. Pokud ale její svérázná výzdoba bytu nebyla v záběru a náhodou se řeč nestočila k politice -nebylo takových momentů moc- jsem se docela bavil :) (24.11.2020)

Taková politická romantika, co mě překvapivě nerozčiluje. Ona totiž nabízí podstatně uvěřitelnější příběh, než naprostá většina podobných (vlastně spíše nepodobných) pohádek. Sice jsem dlouho nechápal, co Hubbell na Katie vidí, ale přesto jsem jim to všechno věřil. Chemie mezi Robertem Redfordem a Barbrou Streisand totiž funguje výborně, právě i přes Katie... jistě nemusím rozvádět. Podstatná část se navíc odehrává v nádherně nostalgické atmosféře New Yorku (ta hudba!), kde i kamera drží vysoký standart. A ten drží i Sydney Pollack, tedy minimálně do Hollywoodu, přesun jakoby filmu příliš nesvědčil. A mně by rozhodně nesvědčilo to, čemu se zde říká pivo... jen takový nezapomenutelný poznatek, který pocit z filmu samozřejmě neovlivní. 75% (06.09.2020)

Byť to může znít jako to nejotřepanější klišé - líbí se mi, že Sydney nestojí ani vpravo, ani vlevo, ale zásadně na straně lásky. A ta, jak známo, hory přenáší. S ideovým konfliktem zamilovaného páru si však ne a ne poradit… Po celou stopáž jsem ty polibky a obětí prokládané uniformami, demonstracemi a honem na čarodějnice nějak nedával, až v samotném závěru jsem pochopil, že pan Pollack tímhle snímkem v podstatě velmi životně definoval jakýsi kvazi-subžánr „politické lovestory“. Zkrátka takové to domácí zamilované krasosmutnění, jen si k němu přimyslete Leninův portrét a trochu toho mccarthismu. Snad nejlépe však tenhle film vystihuje jeden jediný přívlastek – lidský. (12.09.2012)

Barbře i Robertovi to ohromně sluší. Příběh jak se seznamují a scházejí a rozcházejí byl milý a místy zábavný. Vlastně jediný a bohužel dost podstatný problém pro mě byla povaha Katie. Ani ne tak její politické přesvědčení, nedostatek nadhledu a humoru, ani její tendence neustále poučovat a bojovat, ale ta nechutná podbízivost s jakou se snažila získat Hubbella. Bylo to fak nechutný a na Hubbellově místě bych jí prostě dala ty prášky na spaní a snažila se zapomenout, že někdo tak hystericky zamilovaný existuje. (12.07.2012)

Výborně natočený snímek zobrazující vztahy, ideály a představy o životě lidí jakéhokoliv věku jakékoliv doby. Do jaké míry můžeme bojovat za své ideály? Kdy je to boj za 'dobro', za změnu a kdy jenom otravování lidí? Dokážeme naslouchat ostatním? A stejně tak vztahy, vidíme, jak uboze a trapně působí snaha být s někým, kdo si s námi hraje. A naopak, jakou hloupost děláme, když zůstáváme s někým jenom proto, že nás má rád. Takových myšlenek a témat, která nás v normálním životě provázejí neustále, najdeme ve filmu spousty, Sydney Pollack je navíc podává takovým způsobem, že nás film baví a nesnaží se nám vnutit nějaké životní 'pravdy'. Jen nás povzbuzuje k přemýšlení, k prožívání příběhu spolu s postavami. A jak to všechno končí? Asi tak, jako na začátku... Vlastně, jako v běžném životě.. (12.10.2010)