Takí sme boli

Výborně natočený snímek zobrazující vztahy, ideály a představy o životě lidí jakéhokoliv věku jakékoliv doby. Do jaké míry můžeme bojovat za své ideály? Kdy je to boj za 'dobro', za změnu a kdy jenom otravování lidí? Dokážeme naslouchat ostatním? A stejně tak vztahy, vidíme, jak uboze a trapně působí snaha být s někým, kdo si s námi hraje. A naopak, jakou hloupost děláme, když zůstáváme s někým jenom proto, že nás má rád. Takových myšlenek a témat, která nás v normálním životě provázejí neustále, najdeme ve filmu spousty, Sydney Pollack je navíc podává takovým způsobem, že nás film baví a nesnaží se nám vnutit nějaké životní 'pravdy'. Jen nás povzbuzuje k přemýšlení, k prožívání příběhu spolu s postavami. A jak to všechno končí? Asi tak, jako na začátku... Vlastně, jako v běžném životě.. (12.10.2010)

Motivacím i vzájemnému jiskření mezi hlavními postavami dobře rozumím. Lidé se mění a zároveň zůstávají stejní. A některé propasti nezcelí ani láska [obzvláště připlete-li se do cesty "hon na čarodějnice" (aneb padesátá léta na americký způsob též nebyla žádný med), nenaplněné ambice a filmová páska...]. Tenhle film je možná plytký a místy nudný, ale přes veškerý hvězdný třpyt a tvůrčí postupy nadmíru přátelské k divákovi si uchovává jasnou výpovědní hodnotu. Ano, párkrát se útrpně pousmějete (nebo taky ne), nicméně výsledný dojem je překvapivě pozitivní. (13.10.2010)

To je prdel, jak si různí lidi všímají různých věcí, co člověk to názor, a to je právě super. Já jsem si nevšimla u Redforda amerického úsměvu, ani optimismu a pohody, spíš hrál uhlazeného přizdisráče (v souvislosti s tématem filmu), který rád kličkuje a chce se mít co nejlíp. U Barbry jsem si všimla krásných očí a nadšení pro věc, to ji dělalo šťastnou, i když znala mantinely. Jejich vztah byl poplatný době a moc se mi líbilo jejich chování navzájem, taková ta úcta a respekt, co by mělo dva lidi spojovat. Je fakt, že se ona snažila víc, byla víc submisivní a pokornější, a to by každému chlapovi mohlo bohatě stačit. Jenže nestačilo a závěr mi přišel stejně stupidní jako prosovětská komunistická propaganda v Americe. (28.09.2011)

Ten film má atmosféru, jaká se jen tak nezdaří. Je to díky hercům, kostýmům, kulisám. Příběh se nevleče, má spád a energii, zrovna tak, jako Katie. Je pravda, že B.S. zase přehrává, ale to je u ní vždycky, tady mi to však nevadí, naopak je to v tomto filmu velkou devízou. Skvělé dialogy, vtipné i břitké. A ano,člověk má ambice a plány a také svá přesvědčení. Katie si myslí, že by měli mít s mužem stejné vize a Hubbell by se jí zřejmě podřídil. Jenomže to nejde, Katie touží po tom, aby její přesvědčení bylo i jeho. Ale ví, že není. Proto odejde, chce všechno, nebo nic! Škoda, kdoví, jestli časem nelituje, ale to už by byl zase jiný příběh. Takže" já chci, aby pršelo!" (23.02.2015)

Těžko říct u tohohle filmu. Na jednu stranu je tu nádherná hudba včetně krásné písničky od Barbry (kterou jako zpěvačku mám rád, vždycky se jednou za pár let vynoří s nějakým megahitem, i když pochybuju že v dnešní době hip hopu a metalu by měla ještě šanci). Je tu krásně zachycená celá doba a nostalgická po starých časech. Na druhé straně je tu romance, které moc nemusím, navíc romance mezi lidmi, kteří se k sobě absolutně nehodí od začátku a mezi kterými to vůbec nejiskří. Barbra je jako herečka chvílemi nesnesitelná (ale asi to je účel postavy), Redfor překvapivě totálně prknený (poté co jsem před pár dny viděl Podraz, tak se divím) a vedlejší postavy nevýrazné. Některé scény jsou k nepřežití, jiné skvělé. A přes to je celkový dojem pozitivní - viděl jsem fajn film. Je to jako s jednou kamarádkou, která má milion chyb a někdy je protivná jak blázen a přesto ji mám moc rád. Vidím to tak na 70%, ale nádherná písnička to zvedá na 80%. EDIT 2023: Není co dodat, krásně natočený portrét doby včetně mccarthysmu, obrovský hit Way We Were a bohužel ne příliš fungující romance. Jen ta postava levičácké aktivistky v podání Streisandové je mi dnes mnohem nesympatičtější než před 14 lety. Drama roku 1973. (27.01.2009)