Takí sme boli

Takové mrhání skvělými herci, skvělou režií a kamerou by mělo být trestné. "The Way We Were" je skvostně natočený film na hliněných nohách jednoho z nejhorších scénářů, jaké jsem kdy viděl - a to i v retardované kategorii romantických dramat (!). Dialogy místy připomínají ságu "Soumrak", mnoho scén je bezúčelných, nic nevysvětluje, nikam neposouvá děj, nejitří emoce. Příšerné jsou taky ústřední postavy - idealizovaný árijský übermensch, spanilý atlet-literát a děvkař versus uječená, vztahovačná a citově nevyrovnaná komunistická aktivistka. Nechápu, jak tahle kombinace mohla fungovat v 70tých letech, ale vím, že dnes je už těžce mimo mísu. Naprostá ztráta času. (10.03.2013)

Takoví jsme byli. Nikdy to nebolo bez komplikácii, ale bolo to krásne.To si vie povedat asi kazdy z nas. Velmi som fandil hlavnym hrdinom, nuz ale nie vsetko v zivote vyjde podla nasich predstav. Barbra Streisand bola nadherna, tie jej oci su doslova magicke a Robert Redford akoby Bratovi Pittovi z oka vypadol :) No a nemozno nespomenut tu uzasnu oscarovu hudbu, ktora dava tomuto filmu ten spravny romanticky nadych. (18.05.2013)

Nesnášim Barbru Streisand jako takovou, ale když ještě navíc hraje roli nějaký salónní levičácký aktivistky, která se chová takovym způsobem, že má nejspíš krámy asi 400 dní v roce, tak to bylo na mě už poněkud silný kafe. Navíc ten film by stál nejspíš za hovno i kdyby tam místo Streisandky hrál někdo jinej. Tohle mě naprosto minulo. Ani Robert Redford mě tady moc nenadchnul. Navíc v jeho téměř 40 letech působil v roli študentíka ve školní lavici trochu mimo. Ono bylo vůbec komický, že stárnutí hlavních postav se vyřešilo tak že Barbra Streisand změnila účes. Co jsem zatím viděl filmy režiséra Pollacka, tak jeho tvorba mě vůbec nebere. (06.01.2020)

Viděla jsem podruhé a ubírám hvězdu. Mezi dobou, kdy jsem vychvalovaný film viděla poprvé a kdy teď podruhé, uplynula pěkná řádka let a Streisandová neskutečně užvaněná ve všech filmech mi začala lézt na nervy, i jako zpěvačka. Zato jsem ale začala mít ráda Redforda, i proto, že udělal něco smysluplného a vypiplal filmový festival Sundance. V době, kdy byl všude vyzdvihován jako největší krasavec, se mi vůbec nelíbil. Na druhou stranu mi ale nikdy nevadil jako herec, v Butch Cassidy....a v Podrazu byl perfektní. Teď ho beru pro jeho uměřené herectví a myslím, že v tomhle filmu byl právě takový, jak se mi teď na stará kolena líbí. Velmi civilní, uměřený a trochu smutný. Pokud jde o film samotný, nebyl, aspoň pro mě, dost dobrý na to, aby "přebil" tu moji averzi ke Streisandové, abych se do něj ponořila a řekla si: tak to je teda velký příběh! To musím vidět znovu! Neřekla jsem si to před x lety v kině a teď už vůbec ne. (21.10.2010)

Sydney Pollack natočil docela pěkný film o tom, že když mají dva jiné životní cíle, sny a ideály, jenom těžko s tím něco pohne. V nudnějších pasážích drží nad vodou film hlavně charisma Roberta Redforda, ale musím připustit, že Barbra se také neztratila a některé scény zahrála perfektně (hlavně se mi líbí scéna s telefonem a následné usmiřování). V druhé půlce tomu trochu docházel dech, ale ne zase tolik abych snad měl problém to dokoukat. (03.04.2009)