Duša

V průběhu sledování mě napadlo, že ty spirituálněji laděné pixarovky typu V hlavě tolik nemusím a třeba konkrétně tu jsem od návštěvy v kině už neměl touhu vidět. A ačkoliv mě Duše vyloženě neohromila, má v sobě tu duši (🙂), jakou třeba mnohé animáky čistě pro děti postrádají a konec mě vyloženě semlel. Něco mi řiká, že s dalším zhlédnutím už půjdu na plný počet a jen doufám, že Pixaru vzhledem k letošním ne úplně přesvědčivým finančním výsledkům právě Soul (jsem zvědav, jaké Disney+ vykáže výsledky) a Frčíme nebude nakázáno více sequelů a budou moct nadále vznikat originály...80% (03.01.2021)

Jsem dost zklamaný. V Duši jako by se děla scéna z scénou, chybí pořádná linka - značná část filmu je nekonečná expozice, ústřední konflikt je mělký, celé to působí jako snaha "nějak" zopakovat Inside Out a je to v každém svém okamžiku strašně čitelné. Emocionální zásah, jaký jsem cítil na konci Coco, se nedostavil. Celé je to navíc prostoupené pixarovským paradoxem - tak moc se to snaží být víc než animák pro děti, až přestává dávat smysl, proč to je animák pro děti a ne film pro dospělé s pořádně propracovaným konfliktem, co nekončí u srdcehřejných zkratek. V realitě samozřejmě víme, že aby se takový film zafinancoval, musí být pro děti, ale problém je, že k tomu nevede žádný důvod zevnitř toho filmu, naopak při pohledu na něj samotný jeho koncept vůbec nedává smysl. (27.12.2020)

Tuze pěkné, možná se to jen trochu obtížně prokousává k meritu věci, ale jakmile se to ustálí ve svém příjemně dospělém a maličko surreálném tónu, má to bezmála zázračné momenty. Pixaru to dospívání svědčí. V hlavě mělo dětsky hravé jádro, tohle už je spíš o dospělé kreativitě a velmi osobním tématu hledání smyslu a ukotvení v životě, který hlavní postavě plyne pod rukama. Dobře, že Pixar opustil antropomorfizování nesmyslů pro děti a začal vést dialog s rodiči v krizi středního věku. Bůh ví, že podobné pohlazení potřebujeme víc než naši haranti. (10.06.2021)

Picassovští Jerry a Terry mě ohromně zaujali, nečekaný pixar-majstrštyk, který bych i v jinak překrásné animaci nečekala. Tohle není pohádka pro děti a obávám se, že ani pro řadu pragmatických dospělých. Často tady spíláme, že je animák příliš infantilní, však většinou jsem z těch, kterým takové pojetí nevadí. Má to být pro děti, tedy v klidu. Soul ale není pro děti. Hodně zjednodušeně bych filosofickou atmosféru přirovnala k čemusi ne příliš vzdálenému Exupérymu, přičemž celé jiné…, zkrátka dítě z toho chytré nebude. Já byla spokojená, se zájmem jsem čekala, co z toho vypadne. Možná i proto, že mám ráda jazz, černošský jazz, že jsem přesvědčená, že k ryzímu jazzu černoši patří a navíc, taky mám sny, plním si je a sleduji, kolik lidí se ve svých životech hledá. Tohle mi sedlo. Přestože jsem otrávená povinným obsazováním herců tmavé pleti do rolí historických, kdy nevidím jediný důvod, proč by v Bídnících musel hrát Javerta herec tmavé pleti nebo proč by to na dvoře Kateřiny Veliké muselo vypadat jako na autobusové zastávce v Senegalu, tady jsem spokojená. Takto má vypadat film, kde se realizují Afroameričané. Pasáže s kocourem mě moc nebavily, zbytečně film prodloužily, záměr je jasný, ale za tohle srazím, ovšem jinak moc pěkná záležitost. Ráda se na Duši mrknu opakovaně. Nevím, co je na tom pravdy, ale prosáklo ke mně, cosi kolem dabingu, jakože někde se snad trvá na černoších.. Nemáme. Tedy něco málo máme, ale nejsem si jistá, jestli by to Rey dal, aniž by to znělo, jako večerní zprávy pro lopaty a Dominik má svých aktivit taky dost, takže nevím. Navíc mi tento ultimativní požadavek přijde spíš jako totálně ustřelený… Už se těším, jak to vyřeší Japonsko. (29.01.2021)