Duša

Chyběl mi tam krůček navíc, díky němuž bych šel s postavami a nervózně vyhlížel, co se ukrývá za zavřenými dveřmi. Mám pocit, že tu nebylo nejšťastnější rozdání karet, protože se víceméně nabízí jen pár variant řešení. Je to jako dívat se na detektivku, kde tvůrci představí dva podezřelé a tím to hasne. Doufal jsem, že zrovna v případě Pixaru najdou nějaké nečekané řešení, které na konci z předem vyjetých kolejí vybruslí, ale to se bohužel nestalo. Duši nelze upřít silné emoce i skvělé gagy, zatímco však "tam nahoře" se hýří nápady, na zemi to bylo jen tajtrdlíkování v duchu animovaných skečů (příliš nepomáhá i to, že vedlejší postavy z Joeova života vesměs působí jako nezajímavá výplň). V jednotlivých momentech každopádně Pixar nadále fascinuje tím, jak nápaditě umí vytvářet (s)nové světy. Celek ale tentokrát neohromí. Animák Charlie: Všichni pejskové jdou do nebe, v němž hrdina také urputně bojuje proti vlastní smrti, ve mně nechal před lety mnohem silnější otisk. Duši si nakonec budu pamatovat paradoxně hlavně pro to, že v ní můj oblíbený gay moderátor mluví postavu, co kormidluje růžový koráb (což mi prostě přišlo vrcholně absurdní, ať už šlo nebo nešlo o záměr)... (16.01.2021)

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)

Trailer ma nezaujal, ale predošlé Docterove animáky ma nadchli, tak som dúfal, že to dobre dopadlo. Ale vôbec ma nebavila zápletka. Pripadalo mi to neskutočne nezáživné. Humoru alebo nejakej originálnej hravosti tu je minimum. Zdá sa mi, že sa Pixar už len opakuje. Už len čakám kedy urobia animák aj o tom, že aj spermie majú dušu. Chcelo by to už konečne nejaký nový koncept. 5/10. (03.01.2021)

Konečně jsem se dostal k této nové Pixarovce. Ze začátku to vypadá podobně jako V hlavě, ale nakonec je to úplně jiné. Určitě mi to přijde jako nejdospělejší Pixarovka, pro děti to podle mě moc není. Opět je tu neskutečná hra s grafikou, kdy pendlujeme mezi říší duší a naší Zemí a mezi postavičkami z různých rozměrů. Dost se tu klade důraz na hudbu. Jazzový klavírista Joe nečekaně zemře těsně před koncertem svého života. Protože to ale nechce vzdát, dostane do tzv. Přípravky, kde se duším určují jejich vlastnosti. Tam dostane na starost jednu z nich. Naskytne se mu možnost dostat se zpět mezi živé a on ji využije. Věci ale nedopadnou podle jeho představ a on se musí dostat z této složité situace a stihnout onen koncert. Nakonec ale konečně přijde na to, co je smyslem jeho života. "Já jazzuju." (11.04.2021)

Asi nejslabší film od Pixaru. Téma smrti však bylo mnohem lépe zpracováno v Coco, téma vědomí ve V hlavě. Tohle bylo takové šedé, bez života, bez nápaditého pojetí. Existenční drama není úplně vhodný žánr pro Pixar, ta duše z názvu tomu spíš chybí. Možná kdyby to nemělo happyend, působilo by to ve výsledku přijatelněji. Na děti je to moc filozofické (pochmurné) a na dospělé je tam moc mluvící kočky. Zůstalo to tak nějak na půl cesty, kde to neuspokojí nikoho. (04.02.2021)