1990: Bojovníci z Bronxu

myslím,že hodně nedoceněný C-čko-nevím,kde zdejší recenzenti vzali nějakou postapokalypsu,nebo že je to kopírka ůtěku z NY,když ve filmu o tom není ani slovo???Milionářská dcerka a dědička zbrojní firmy manhattan corporation,která má v den svých 18 narozenin celé zbrojní impérium zdědit jej chce(nejspíš z humanitárních důvodů) zrušit,ale něco tuší,tak radši dobrovolně uteče do gangy ovládaného Bronxu-její nenapapaní náměstci ji totiž z těchto důvodů chtějí pomoci policejního zabijáka Hammera a jeho noshledů zlikvidovat,aby nedotáhla svůj záměr do konce.On ten Bronx v 80 letech k té nadvládě gangů skutečně neměl daleko a ve filmu je to i pěkně vidět-celá čtvrť rozsekaná na sračky-exteriéry se opravdu hodně povedli a dost se mi líbila i různorodost gangů-od motorkářů,přes gang Tigers libujících si v luxusu až po Scarangers-zdivočelých lidí...Je to dost ukecanej film,nicméně myslím,že hodně originální-a taky se mi líbilo,že nenažraní kapitalisti tahající z pozadí za nitky jsou tu vykreslení jako pěkní zmrdi a policie jako loutky plnící jen jejich rozkazy-jako vlastně v realitě-zkrátka není to žádný veledílo,ale kopírkou něčeho bych to určitě nenazýval,za zhlédnutí to rozhodně stojí,ale musí tomu člověk rozumět,nevím,jestli jsou někde na netu aspoň český titulky(já to viděl v 80 letech na VHS z rychlodabingem) (01.03.2014)

Pomadmaxovská postapo béčka tehdejší doby si hodně zakládala na stylu. Nebylo v nich důležité, kde jste bydleli a čím jste se živili. Hlavní bylo, že jste měli ten nejstylovější oblek, makeup nebo účes a tu nejhustší káru. Bojovníci z Bronxu sice výjimečně nekopírují Mad Maxe, ale spíše Hillovy Válečníky a Carpenterův Útěk z New Yorku, nicméně dávají usilovně najevo, že mají styl, už od úvodních titulků, které si libují ve fetišistických detailech kérek, kožených rukavic, cvočků a chráničů. Gangy ovládající postapokalyptický Bronx roku 1990 (v 80. letech šlo o budoucnost) se od sebe pochopitelně liší stylem oblékání a specifickými dopravními prostředky (od motorkářů vystrojených jak zákazníci Modré ústřice, přes bruslaře po jeskynní mutanty) a také používanými zbraněmi a způsoby boje (členové jednoho gangu při rvačkách například stepují). Bojovníci z Bronxu působí tak trochu jako výstřední muzikál bez zpěvu, v němž se postavy před kamerou neustále seskupují do směsných, předem nacvičených formací a póz. I pouhý příjezd na setkání dvou gangů tu musí proběhnout ve velkém stylu. V jedné takové úžasné absurdní scéně sledujeme několik minut záběry motorkářů seřazujících se postupně do tvaru W (evidentně odkaz na Hillovy Warriors). Kamera pečlivě snímá detaily obličejů, vestiček a motorek i těch nejméně důležitých komparzistů (když se vám je podaří nabrat z řad reálných Hells Angels, tak je musíte na plátně řádně prodat). Do toho dramaticky bubnuje živá kapela, která náhodou byla na místě natáčení a režisérovi přišlo cool ji zapojit do děje. Členové gangu si dlouze vyměňují pohledy, bubnování dramaticky vrcholí, ale scéna prakticky žádné vyvrcholení nemá. Motorkáři si akorát vymění pár slov a pak se zase v poklidu rozejdou. A přesně takový je celý film. O ničem, ale má to styl! Děj je nesmírně imbecilní a nesmyslný, ale po formální stránce je to svým způsobem fascinující podívaná. Castellari tu opět předvedl, jak umí skvěle pracovat s širokoúhlou kamerou. A reálné lokace tehdejšího Bronxu vypadají přesvědčivě zpustle (byť ne vyloženě postapokalypticky). Až člověka zamrazí, jak to tam v 80. letech vypadalo. (21.04.2018)

Jo, je to klasicky osmdesatkovy becko. Dnes spis pro zasmani (ne vsak posmech).. napr. kecupova krev, nebo akcni sceny obecne jsou mimoradne roztomile. Stejne jako napad, ze v blizke budoucnosti bude vudce motorkarskyho gangu z Bronxu jezdit na guzzine... (nic proti MG, to by bylo na delsi diskuzi, ale myslim, ze zasveceni chapou) :-) Jo a taky samozrejme tricka zastrkany do jeansu..., to byla tehdy modni povinnost a evidentne ji tvurci prenesli i do zminene blizke budoucnosti. Coz se v realu nastesti nepotvrdilo... (13.10.2012)

Castellari se s tím moc nesral a prostě si jednoduše natočil vlastní verzi kultovního béčka Útěku z New Yorku. Jednoduchou a velmi dobře známou zápletku o záchraně prezidenta respektivě prezidentovi dcery, jen zasadil do roku 1990. Do toho přimíchal válku gangů o Bronx (Válečníci) a postapokaliptický koktejl byl hotov. Škoda jen, že chybí výraznější syntenzátory a propracovanější akční složka. Ale králové béčkových produkcí Eastman a Williamson vyloženě potěšili a já jako milovník podobných trashů jsem byl navýsost spokojen. "Dost mi lezete na nervy!" "Bacha nebo ti ukopnu hlavu!" (06.04.2013)

Dlho som vedel, ze jestvuje sovietska odpoved na Ramba s menom Odinocnoje Plavanije, a ze Orson Welles hral v horore Malpertuis som tiez dlho nevedel. Teraz som sa vsak az dozvedel, ze jestvuje ultradementna talianska odpoved na film Utek z New Yorku s Kurtom Russellom a Donaldom Pleasencom. Par slov k filmu : hrozne kulisy, priserne dialogy, Mark Gregory nepredviedol dohromady nic a nema drsnactvom na Russella. 20 % (14.07.2015)