Posledná noc v Soho

Ja sa teda nečudujem, že to bol kolosálny prepadák. Ani tri dni po pozretí neviem, čo si mám o Poslednej noci v Soho myslieť. A to mám rád prácu Edgara Wrighta a mám rád horory. Ale toto bolo fakt... mimo? Jedno treba Wrightovi uznať: ľudstvo by malo byť súdené za to, že mu doteraz neumožnilo natočiť muzikál. Ak by k niečomu takému došlo, mohla by byť výsledkom nová Pomáda. Dokonca by som sa vonkoncom nebránil tomu, aby natočil rovno jej remake. Samozrejme s Anyaou Taylor-Joy a Mattom Smithom v titulných rolách. Tanečné a spevácke scény sú skvelé. Žiaľ, čo sa zvyšku týka, vôbec som sa nechytal. Kasting dobrý, atmosféra dobrá, réžia dobrá, ale šlo to (úplne mimo mňa a 2* tomu nedám len preto, že by mi to pripadalo (pri všetkej námahe zo strany tvorcov) nefér. (13.08.2022)

Mám rád šedesátky, Anyu Taylor-Joy i Edgara Wrighta, takže se mi tohle zákonitě muselo líbit taky. Retro část byla super stylová a bavila mě i ta současnost. Hororová část přijde na řadu až docela pozdě a zas až tak mě neohromila, i díky tomu, že je okatě kompová. Přesto mrtvolní duchové oplzlých stárnoucích gentlemanů mi asi utkví. (22.11.2021)

Wright umí skvěle vyvolat ducha čtvrti, kde v každém kamrlíku někdo zemřel, ve zdech každého baru jsou vsáklé zapomenuté večírky, a kde se všichni odvolávají na idealizovanou minulost, která má být pod tím vším někdě ukrytá. Toho zamilovaného i uštěpačného genia loci ale zejména ve druhé polovině rozežene nudné a průhledné pátrání po padouchovi, kde se Wright točí v kruhu, opakuje se a tak nějak celkově nemá co říct... Přitom záverečné titulky ukazují, že se stačí spolehnout právě jen a pouze na Soho. (07.11.2021)

„Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna." Až budou mé děti někdy popisovat, jaký zážitek jsem si odnesl z Last Night in Soho, bude to vypadat asi takto. Prostě pumprdentlich... Jasně, záměrně přeháním, ale tento „pojem" Oty Pavla se mi vybavil hned po odchodu z kina. Řemeslně odvádí Wright skvělou práci, herecké výkony stojí za to a hudební čísla jsou dokonalá, ale zbytečně doslovným koncem se hrozně podráží. Na jednu stranu tedy vím, že si to tu čtyřku zaslouží, ale na druhou se stále nejsem schopný přenést přes konec, který je sice v mnoha ohledech správně podvratný a nečekaný, ale zároveň svým podáním neuvěřitelně nucený až odfláknutý. „Prostě tam hodíme několikaminutový dialog, kterým to všechno co nejjednodušeji vysvětlíme i tomu, komu to pořád ještě nedošlo." A je to zejména tento problém, který v mých očích z Poslední noci v Soho dělá jednohubku, která vyšumí a nebude rezonovat tak, jak by mohla. Jednoduše něco, co už znovu vidět nepotřebuji. Což je škoda. Pohrát si v závěru trochu více se scénářem, a hned by to vypadalo úplně jinak. (03.11.2021)

„Jsou tam zkažení lidi.“ - „Mám kuráž. Zvládnu je.“ - „Jen říkám, že Londýn může být náročný. Na tvou mámu byl asi až příliš a ta neměla tvůj dar.“ - „Můj dar?“ - „Ona věci necítila, neviděla…tak jako ty. Mám strach, že toho na tebe bude moc.“ Jenže o tom, kolik toho na Eloise bude, babička nic neví, a mladé studentce se může vysněný Londýn v mžiku stát noční můrou…Filmu jasně dominuje režisérův styl. Wright stvořil vizuálně poměrně „vymazlenou“ podívanou, která má solidní fantazii a fungující retro atmosféru. Potud mám hlavně slova chvály. Jenže po stránce příběhu už to tak slavné není. Má to své světlé momenty, ale děj mnohdy pokulhává a místy vyloženě nestíhá. Film se v mém hledáčku objevil hlavně kvůli talentované Novozélanďance Thomasin, ale ta občas nemá co hrát, a její sympatická postava se místy mění v nepříliš zajímavou hysterku vláčenou svými představami. A nesměl by to být Wright, aby mě zas nezklamal konec…ale ne, tentokrát ho beru neutrálně. Přesto smíšené pocity zůstávají, dám ještě slabší 4*. (23.01.2022)