Bez zlého úmyslu

Komplikovaný politicky motivovaný případ, kde si státní vyšetřovatelé udělají z nevinného obětního beránka a ten jim to nakonec vrátí.. Není to krimi, nejde o vyšetřování oné vraždy vlivného odboráře v pozadí... Vztah novinářů k odpovědnosti za "polopravdy", které vydávají často za jedinou pravdu pod sluncem..!! (11.11.2012)

Paul Newman jako nevinný syn mafiána, jenž se však od jakýchkoliv nezákonných praktik držel dál, musí obhajovat svou nevinu díky nevhodnému článku, založeném na mylných domněnkách, který napsala ošklivá emancipovaná Sally Field, se kterou se někdy mezi řečí naprosto nepřekvapivě vyspí. Nuda, nuda, nuda. Pollack uměl točit jak poutavé (Tři dny kondora), tak nudné (právě Bez zlého úmyslu) anebo politicky naprosto na zabití (Havana), čehož nás díkybohu alespoň protentokrát ušetřil. Ale docela mě s odstupem času teď bavilo koukat na ty vintage počítače, to byla ale asi tak jediná sranda. (16.08.2014)

Kombinace Newman - Pollack mě lákala jak hromada dobrýho žvance. Sice jsem se najedl, ale že by mi nějak extra chutnalo? To bohužel ne. Vynikající byly přílohy v podobě Sally Field a Paula Newmana. Hlavní chod mi přišel málo dochucený a studený jak psí čumák. Sidney už mi připravil mnohem chutnější pokrmy. (31.08.2010)

Couldn't you stop scribbling for a second?! Filmy Sydneyho Pollacka pro mě představují vzor ideálně vyvážené hollywoodské produkce, instantně poutavé a zároveň nerezignující na určitý přesah. Absence of Malice zůstává takový i po několikerém trhnutí oponou. Přestože není tak dokonalým tvarem svého druhu jako třeba Tři dny Kondora, neztrácí zábavnosti a aktuálnosti; ve věku úpadku profesionální žurnalistiky, kdy může kdejaký trotl prezentovat své názory na pochybných internetových platformách je tomu s jeho relevancí právě naopak :-) Novinářka Sally Fileds s kozami, jichž jsem si při pokusech opoustit Irán v doprovodu dcery nevšiml, čmuchá okolo strašidelně vysušeného pseudo-pašeráka Paula Newmana, podezřelého z likvidace odborářského bosse. Její zoufalá, či spíše zoufalecká postava tím, jak jedinečný má talent volit až téměř do posledního okamžiku neomylně chybně (proti profesním pravidlům i v souladu s nimi), ilustruje jaké zlo lze páchat - bez zlého úmyslu. Pollackovo diskutabilní rozhodnutí promísit žánry, aniž by se na prostor jediného filmového okénka ocitl zcela mimo ně, namísto soustředěného budování příběhu podle pravidel jednoho z nich, obětovává strhující biják možnosti zajímavějšího, eklektičtějšího filmu. Nedosáhl sice tak břitkého výsledku jako třeba Lumet v Televizní společnosti, argumenty zpochybňující mantru "práva veřejnosti vědět" předkládá divákovi, který jinak nepochybuje o "právu veřejnosti vědět", argumenty ve prospěch práva na soukromí - tenkrát slábnoucí, dnes již téměř zapomenuté. I know how to print what's true... And I know how not to hurt people. I don't know how to do both at the same time. (03.10.2020)

Pôvodne som nemal v úmysle si film pozrieť, lebo 70 % sa mi zdalo byť málo, ale potom som si všimol Paula Newmana a Sydneyho Pollacka (môj najnovší príspevok do desiatky najobľúbenejších) a bolo to inak. Bol som veľmi spokojný, príbeh bol zaujímavý a po roku 1989 bližší aj nášmu publiku. Nič v ňom nebolo čisto biele, ani čisto čierne a divák je príbehom nútený zaujímať postoje a ujasňovať si vlastné názory na problémy, ktoré nie sú jednoznačné. Nad všetkým sa týčilo herectvo Paula Newmana, ktorý v tomto filme nanešťastie nenašiel porovnateľného hereckého partnera (Sally Field bola nevýrazná a nezaujala ma). (08.08.2015)